Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 36 - 40

5. 1. 2013

Randova ulice

Randovou ulicí se podíváme od křižovatky  ulice Československých legií směrem k náměstí. Fotografie z roku 1973 nám ukazuje stav, který má polovina z nás ještě v živé paměti.

 

Nejzajímavější na celém snímku je osmicípá hvězda na rohovém domě čp. 113/I. Pouze  ještě na jedné fotografii jsem tuto hvězdu viděl. A přesto se jedná o významné klatovské znamení, neboť dle něho se kdysi tato ulice jmenovala Hvězdová (Stern gasse). Proč? Protože již ve středověku a poté v době renesance zde byly městské veřejné lázně, které byly v době založení města v majetku špitálu křížovnického (viz kapitola U Sv. Rocha). Dům byl v době husitské městem zabrán a následně prodáván lazebníkům. Avšak na památku řádu křížovníků s červenou hvězdou byla na domě tato hvězda ponechána a dle ní ulice pojmenována. Také se domu říkalo „U Zlaté hvězdy“. Dům byl od 19. století v majetku rodiny Treichlingerů a byla tady vyhlášená vinárna. V polovině 70. let 20. století byl dům necitlivě přestavěn a nahozen břízolitem. V přízemí se vybudoval obchod, který se otevíral v červenci roku 1976 a kterému jsme nikdy jinak neřekli nežli „rybárna“. Během krátké doby si vybudoval pověst kvalitního „kšeftu“ a je věčná škoda, že je již několik let zrušený. Všechny děti z Klatov se sem chodily dívat na kapry nebo štiky plovoucí v akváriu ve výloze. Dnes tento dům patří Daně Urubové a v přízemí najdeme prodejnu textilu Fontána Jaroslavy Kudrnové.

 

Zajímavý je také protější roh, kde dle současného snímku vidíme nový dům čp. 214/I. Ten se zrodil až v naší době, na začátku 2. poloviny 90. let 20. století a známe ho díky vlastníkovi, významné firmě Unileasing, akciové společnosti. Tato ryze česká firma byla založena v Klatovech v roce 1991. Dnes má několik desítek zaměstnanců a její působnost je v současnosti vyloženě celorepubliková, neboť má třináct poboček. Specializuje se na finanční leasing (pronájem) movitých věcí a její krédo je serióznost. Myslím, dle toho jak firma prosperuje, že se toho drží. Od roku 1993 je členem Asociace leasingových společností České republiky. V přízemí byla svého času pobočka České pojišťovny (dnes v 1. patře), ale od května letošního roku 2008 zde najdeme netradiční obchod GaleriaVino. Jak název napovídá, jedná se o zajímavý prostor obrazové galérie s prodejem značkových a archivních vín. To, co je běžné na jihu Evropy a pro nás exotické, je najednou v Klatovech. Jak vejdete, jste příjemně překvapeni zdejším prostředím a milou obsluhou s úsměvem na rtech. Než se tento nový rohový dům postavil, byla na této parcele přízemní rohová stavba čp. 205/I., kterou v roce 1929 postavil stavitel Karel Horák a byl i jejím majitelem. Měl zde stavební dvůr své firmy a později za socializmu si tady pamatujeme, kromě jiného, i malý obchůdek knih. Dále na tomto volném místě, zároveň s již zmíněnou rohovou novostavbou, byl postavený v naší době 90. let 20. století ještě jeden nový dům čp. 206/I., který vlastní Petr Procházka a Jitka Hříbalová. V přízemí tady s atypicky řešeným vchodem nalezneme prodejnu značkového textilu S.A.M. Na této levé straně je dále ještě dům čp. 204/ I. Tento dům stavělo od léta 1928 do následujícího jara trio Karel Horák, Václav Peřina a Alois Virt. Dům od nich koupil soudce Alois Braun a dnes je v majetku Josefa Kabáta, který v přízemí provozuje hodinářskou živnost. Co se týče oprav starých strojků, jde o mimořádnou kvalitu práce a svým způsobem se rovná švýcarskému prostředí služeb. V našich českých podnikatelských podmínkách div vskutku obdivuhodný. V tomto domě sídlí advokáti JUDr. František Steidl a JUDr. Jana Toušová, notářka JUDr. Irena Chocová a daňový poradce Naděžda Plasová. Levá strana Randovy ulice končí rohovým domem čp. 151/I. kde najdeme restauraci TEP Ivana Knödla, o které vám více povím až v dalším pokračování knihy, kdy se bude popisovat severozápadní roh náměstí. Jako zajímavost připomenu, že v přízemí tohoto domu směrem do Randovy ulice bylo slavné holičství a kadeřnictví Rudolfa Chrousta. Za socializmu byla jeho živnost znárodněna, ale provoz byl zachován. Jsou to nehynoucí vzpomínky, když jsem si sedl do křesla proti velkému zrcadlu a pozoroval ten „cvrkot“ kolem… Pamatujete?

 

V této ulici na pravé straně jsou staré měšťanské domy čp. 111, 112/I. o kterých by se dala napsat samostatná kniha, a proto si o nich povíme také příště. Jen zmíním, že v naší současné době je v čp. 111/I. (dříve prodejny) hotel Ennius s restaurací, jehož majitelkou je Marcela Urbanová a v čp. 112/I., kde byl kdysi hotel Němec a později restaurace s vinárnou Klatovan, jsou dnes obchody. Tak se nám to pěkně vyměnilo, že? V obchodním domě Klatovanu, který se uvnitř nově rekonstruoval v letech 1993 až 1994 a vystřídalo se zde již několik obchodů, jsou v současné době v přízemí již jen dva obchody, Doniksport Luďka Langmajera a rybářské potřeby Milan, Radka Řičici. Prodejna Doniksport je největší prodejnou značkového sportovního zboží v šumavském regionu. Na cca 200 m2 nabízí sortiment světových i tuzemských značek. V patře nalezneme několik živností a můžu říci, že všechny zde prováděné služby jsou na velmi vysoké úrovni. Takže, máme tady masáže Roberta Hebkého, solární studio Golden Sun Pavla Bešty, vlasové studio Lenka, Lenky Kuncové, Evy Krátké a Soňi Jarešové. Dále je v patře ještě nehtové studio Marie, Marie Čermákové a jazyková výuka Martiny Searles.

 

Povím vám jednu zajímavost.

 

Revoluční rok 1848 měl v Klatovech svoji oběť. Byl jím vážený mlynář Josef Špirk. V té době byla v kasárnách vedle Černé věže ubytována eskadrona palatinálních husarů. Nálada ve městě byla napjatá. 8. prosince toho roku v hostinci „U Zeleného věnce“ (Vídeňská ul. čp. 14/IV.) došlo mezi husary a místní chasou k rozepři, která vyvrcholila v normální hospodskou rvačku. Tento incident  se rozšířil na ulici a pokračoval, když vojáci opustili hostinec a vydali se směrem na náměstí. Venku došlo i na použití střelných zbraní. V pamětech čteme: 

„...Vojáci se hnali na náměstí s karabinami. Na ulici, která vedla vzhůru k „Slunci“ lítaly kule“... “Za kašnou na náměstí byl schován starý lesník Hess a střílel z kulovnice na kasárna...“

No prostě bylo ve městě pozdvižení. Kdo nemusel ven, zůstal radši doma. Ve vinárně „U Treichlingerů“ (v Randově ul. čp. 113/I.) seděl s přáteli již zmíněný Josef Špirk. Dozvěděl se, co se děje, vzal  pušku a došel na náměstí. Jelikož byl mírný člověk, husarům slovně domlouval. To víte, domlouvat vojákům se zbraní v ruce, aby se vzdali, to nebylo rozumné. Od civilisty to bylo v té době nemyslitelné. Snad by se nic nestalo, kdyby se Špirk k nim neotočil zády. Jak tuto chybu udělal, jeden z mladých důstojníků mu šavlí rozsekl hlavu. Na místě byl mrtev. Jeho kamarádi Formánek a Bošek byli také šavlemi posekáni. Další incidenty pokračovaly až do noci a vše muselo uklidnit druhý den narychlo povolané vojsko z Plzně. Ale to již život Špirkovi nevrátilo, a proto ten kříž na náměstí v severozápadním rohu na jeho památku. Letos by se k němu měla ještě instalovat pamětní deska.

 

A ještě zábavnou perličku na konec mám pro vás přichystanou. Jak píše Šumavan z  29. 7. 1911 pod titulkem „Trestuhodná nešetrnost“. Cituji: 

„V pondělí dne 24. t. m. o 6. hod. ráno vylila na ulici z okna prvého poschodí z domu č. 113 v Dlouhé ulici paní Kauffmannová obsah nočního hrnce s lidskými výkaly, čímž málem byly by bývaly potřísněny 2 paní a 1 slečna ulicí se ubírající. Netaktnost paní Kauffmannové vyvolala veliké rozrušení v celé ulici a tak věc udána na měst. polic. úřadě, který záležitost tu postoupil soudu."

 

Randova ulice – U Hahna

 

Opět velmi zajímavý pohled na známé místo v Klatovech.

 

Na konci Zlatnické ulice, čelem do ulice Randovy, která se za socializmu jmenovala ulice Sokolovská, stál dům čp. 33/I. fotografa Karla Hahna. Spolu s B. Jelínkem, J. Čejkou, E. Hofmanem a dalšími fotografy nám zanechal velké dědictví, neboť bez jeho snímků bychom ani pořádně nevěděli, jak naše město kdysi vypadalo. Mnozí z nás doma máme rodinné fotografie našich předků právě od Karla Hahna. Byl velký vlastenec a na přelomu 19. a 20. století si nechal na svém domě, který koupil 7. dubna roku 1898 od fotografa Eduarda Hofmana za 9 575 zlatých, udělat sgrafitovou fasádu s Janem Žižkou a Prokopem Holým. Po 2. světové válce se situace změnila a mnozí si v tomto domě pamatují klatovskou pobočku Českého rybářského svazu. Nežli začnu story o rodině Hahnů, tak připomenu, že v historii tohoto domu bylo mnoho majitelů, ale jednoho vyjmenuji. V roce 1644 kupuje dům za 307 kop míšenských grošů tehdejší královský rychtář Jiří Plechšmíd. Dále dle dobové fotografie nalevo vidíme čp. 34/I. Václava Mazala, který tady za císařství provozoval poštovní zasílatelskou živnost. Po něm se věnoval tomuto oboru Václav Šleis. Po válce dům patřil Janu Císařovi, který dům přebudoval do dnešní podoby. V současné době dům patří Ministerstvu vnitra České republiky a najdeme zde úřad cizinecké policie. Ještě nedávno, do roku 2006, tady bylo obvodní oddělení Policie České republiky. Již za socializmu se sem přestěhovalo v 80. letech 20. století z Denisovy ulice, oddělení Veřejné bezpečnosti - VB. Pro ujasnění mladší generaci, byla to policie tehdejšího socialistického státu. Na této levé straně ulice, kde byla v 2. polovině 19. století „stará pošta“, dnes ještě najdeme dům čp. 35/I., který je postavený nově v době předválečné a dnes ho drží ve vlastnictví  Marcela Valečková. Proč ho zmiňuji? Protože v přízemí je vybudována restaurace Zdeňka Valečka „U Válce“, a ta patří mezi nejmladší v Klatovech. Adaptace přízemí proběhla tuším v roce 2006. Za tak krátkou dobu si restaurace vybudovala solidní pověst a oblíbili si jí zejména old skauti.

 

Měl bych se vrátit a sdělit něco o rodu Hahnů… Tak jako mnoho lidí, tak i předek tohoto rodu přišel z Německa a trvale se v Čechách usadil. Jednalo se o Daniela Hahna, který se narodil se 6. 1. 1806 v Obervorschützu u Kasselu v Hessensku tkalci Janovi a jeho ženě Anně. Měl mnoho sourozenců, snad kolem deseti a jeho dětství bylo často provázeno surovým bitím. Proto ve 12 letech utekl z domova a různými osudy, snad s vojskem, se dostal do Prahy, kde se v době po napoleonských válkách stal komorníkem hraběte de Morsiniho. Osud v této službě ho zavedl také do Klatov, kde se seznámil s dcerou místního pláteníka Barborou Flekáčkovou. Láska to byla osudová, neboť 20. 9. 1832 měli svatbu. V Klatovech se natrvalo usadil a stal se komorníkem děkana Jelínka. Dožil se požehnaného věku 89 let a bohužel přežil i své děti, včetně syna Josefa. Měl šest dětí, ale nás zajímá zmíněný Josef, který se narodil 8. 1. 1840. Pracoval v Itálii jako sazeč a kreslíř a když se vrátil z vandrování domů pracoval v kanceláři okresního hejtmanství a také využíval svoje malířské schopnosti a maloval klatovským obchodníkům poutače. V Klatovech se i oženil, vzal si za ženu Josefu Šlehoferovou. Její rodiče měli hostinec „Na Ostrém rohu“ naproti první Čermákově tiskárně (dům 94/I. Tvaru v ul. Kpt. Jaroše). Z tohoto manželství se narodil syn Karel. Josef Hahn byl vážně nemocen a zemřel ve svých 31 letech. Tak se stalo, že „starý Daniel“, jak se mu v Klatovech říkávalo vychovával svého vnuka.

 

Karel Hahn se narodil 14. 10. 1868, kmotrem mu byl Karel rytíř z Čenkova a křtil ho kaplan Karel Šatra. Karel se oženil v Č. Budějovicích s Janou Buštovou, dcerou zahradníka. Její sestra Anna byla provdána za Jana Příbramského, místního fotografa. A právě zde musíme hledat začátek Karlovy fotografické cesty a jeho celoživotní záliby. Proto, když se vrátil s rodinou do Klatov, založil si svůj vlastní fotoateliér. Zakoupil a následně upravil dům čp. 33/I. ve Zlatnické ulici. Měli se ženou šest dětí a nás bude zajímat syn Vladimír.


Vladimír Hahn se narodil 31. 7. 1900 a zdědil po otci fotografickou vášeň. Vyučil se u otce a poté absolvoval Vyšší odbornou školu pro fotochemii a fototechniku v Mnichově. Byl, jako jeho otec, vynikající fotograf. Měli na svoji dobu velmi kvalitně zařízený fotoateliér, samé stojany, lampy, rekvizity a samozřejmě kulisy, takže mohli dělat a také dělali fotografie doma, aniž by museli do exteriéru. Také jejich fotografie, díky profesionální práci a kvalitnímu materiálu, jsou dodnes ve špičkové kvalitě a rovnají se dnešním lepším digitálním fotoaparátům. A to jsou některé fotografie starší více než sto let. Vladimír se oženil s Marií Bohuslavovou z Klatov a na sklonku války se jim narodila dcera Alena, provdaná Ouřadová.

 

Rod Hahnů se za ta dlouhá desetiletí rozrostl a je uchycen po celé zemi. Je to až k nevíře, co ten malý kluk Daniel na začátku 19. století způsobil. Vždyť jeho potomci Karel a Vladimír zachytili na svých fotografiích dobový čas a historii města Klatov a tím nám zpestřili naší přítomnost. Díky jim.

 

Bohužel Hahnův dům měl smutný konec, neboť se v lednu roku 1984 začal bourat. Dnes na jeho místě najdeme novou stavbu firmy K & H KINETIC, akciové společnosti, která je vlastníkem nového domu. Firma jako jedna z mála ryze klatovských firem nezanikla po boomu 90. let minulého století, ale zmohutněla a dnes patří k perspektivním a prosperujícím podnikům ve městě. Úspěšně, celorepublikově i zahraničně, podniká ve vodohospodářském oboru, specializuje se na investiční celky čistíren odpadních vod, jejich počítačových systémů a co je důležité, nechává za sebou kvalitní práci. Představte si, že tato firma začínala s 9 zaměstnanci a dnes jich má skoro 350. Dále je důležité, že se jedná o firmu s českým kapitálem. Dům má atypický kulatý západní roh a je zdobený pravými psaníčkovými sgrafity jako jeho dávný předchůdce. Začal se stavět na konci 80. let minulého století jako dům bytový, ale šlo to pomalu a nedostavěl se. Po revoluci 1989 privátní společnost dům od města odkoupila a stavebně dokončila. Málokdo si dnes vzpomene, že někdy kolem roku 1993 zde sídlila firma ATEX spol s r. o. Jiřího Stuny a otevřela zde novou prodejnu koberců. Tato firma v roce 1997 skončila svojí činnost a dům prodala. Dnes v přízemí tohoto domu se nalézá prodejna jedné z nejznámějších místních počítačových firem - AutoCont spol. s r. o.

 

Závěrem chci připomenout slova, která zdobila fasádu starého Hahnova domu. Text byl vybrán ze starého kancionálu, ale poučuje nás i dnes:

 

„Každý jest na světě hostem, den ke dni k smrti jen rostem. Co po lakomci zůstane, lidem nevděčným se dostane.“

 

Stolinského ulice

 

Takto vypadala část křižovatky na Rybníčkách, směrem Stolinského ulicí k Příkopskému mlýnu. Za socializmu se říkalo k „Novému bytu“, protože tam sídlila prodejna nábytku.

 

Na začátku ještě na Rybníčkách stál patrový velký dům čp. 10/II. hostinského Václava Mikeše, ve kterém byl velmi známý zájezdní hostinec „U Koruny“. Ten byl později zrušen a my si možná pamatujeme, že zde byla Obnova. O tomto domě si povíme v jiné kapitole. Jelikož tato ulice již dnes vůbec neexistuje, ani malá část, tak vám ji kompletně celou připomenu. Pokud se budeme dívat směrem k městu, tak po pravé straně hned za „Korunou“ byl domek čp. 9/II. řezníka Václava Rulíka, který se „specializoval“ hlavně na koně. Dále byl dům čp. 136/II. bednáře Karla Ryneše, po něm po válce tu bydlel František Švec. Následoval dům čp. 8/II. povozníka Ondřeje Gabriela, dále čp. 6 a 7/II. patřily Anně Zajícové a synu Jaroslavovi. Bylo to velmi známé klatovské hospodářství a tato rodina byla velmi oblíbena pro svoji pracovitost. Dále bylo čp. 116/II. soukromnice Anny Skalové, čp. 5/II. a 196/II. truhláře Františka Boříka, čp. 4/II. Barbory Loudové. Poslední dům byl čp 2/II. soukromnice Růženy Kalousové. Tento dům byl již de facto na Příkopech (později ulice Čs. armády). Levá strana nebyla tak zastavěna a byly tady dva domy. První čp. 216/II., kde bydlel Václav Štěpánek. Od něho dům koupil Václav Šleis, který si zde za 1. republiky zřídil špeditérství. Druhý dům byl čp. 153/II. soukromnice Kateřiny Valentové. Tato ulice plně vystihovala charakter venkovského pražského předměstí. Měla svůj půvab a pokud by bylo v Klatovech jiné dopravní řešení, bylo by zde dnes zajímavé bydlení… Realita byla taková, že vše ustoupilo v letech 1974 až  1976  modernímu silničnímu průtahu městem.

 

A kdo to vůbec Stolinský byl, že se po něm jmenovala ulice? Celým jménem Martin Stolinský ze Zvoleňovsi byl bakalář, který byl roku 1588 povolán za správce klatovské školy. Roku 1591 se v Klatovech oženil s Kateřinou, dcerou bohatého měšťana Jiřího Verštatky. Byli spolu jedenatřicet let a měli šest dětí. Bohužel ženu, syny, ti všichni zemřeli v dětském věku a obě dospělé dcery (Dorotku - 1621, Lidmilu - 1633), přežil. Po smrti ženy (1622) se roku 1627 oženil podruhé. Vzal si Dorotu, vdovu po nechvalně známém soku primátora Daniela Korálka, Lukášovi Vodňanském, který rok předtím zemřel na rakovinu. V městské radě Stolinský zasedal více nežli dvacet let a dokonce v těžkých dobách třicetileté války zastával často primátorský úřad. Koupí získal ve městě několik domů. S manželkou drželi spolu i některé hospodářské usedlosti v okolí města a dobrou soběstačnou hospodářskou politikou dovedli v této těžké válečné době neuvěřitelně, nejen majetek udržet, ale i ho rozmnožit. Dokonce když město bylo zatíženo válečnými výdaji, či bylo v nesnázích, pomáhal Stolinský půjčkami a zálohami. Jaký byl lidsky a jaké dobré vlastnosti měl, to přesně nevím, ale zjistil jsem, že byl autorem česky psané knížečky „O přijímání pod obojí“.

Tyršova ulice – Aretinova ulice

 

Před sto lety, v roce 1908 v ulici Podbranské, dnešní Tyršově, stál dům čp. 2/III., který byl právě v tomto roce zbourán. Říkalo se tady „U Tří koček“, později jen „U Kočky“.  Také zde býval hostinec a nazýval se „Na Plechové“. Proč takto, nevíme. Byl zbourán kvůli vytýčení regulační čáry a pro naší orientaci stál na místě dnešního bazénku před Družbou.

 

Na dobové fotografii vidíme vpravo patrový dům čp. 3/III., který si postavil slavný zahradník a pěstitel karafiátů František Spora. V dalších letech byl ve vlastnictví Adama Byliny, Františka Zeithamla či Karla Pláničky. Tento dům, spolu s ostatními, ustoupil na konci 70. let 20. století stavbě kulturního domu Družba. Úplně nalevo vidíme čp. 64/IV. mlékaře Tomáše Prantla.

 

Na současné fotografii vnímáme, že se po demolicích otevřel prostor a my hledíme na zbytek původní staré zástavby tak, jak ji znali naši předci před více nežli sto lety. V tomto místě se nachází hranice třetího a čtvrtého městského obvodu, neboli postaru zde hraničí Říšské a Vídeňské předměstí. Aretinova ulice začínala čp. 64/IV. obchodníka Tomáše Prantla (dříve Karla Kunca), čp. 119/IV. Rosálie Švojgrové, pokračuje čp. 65/IV. Marie Papouškové (později Josefa Panoše), čp. 123/IV. Františky Boškové (později Františka Jelínka), čp. 67/IV. Františka Uhlíka (později Josefa Ušela) a čp. 111/IV. truhláře Jana Formánka. Ulice se jmenuje Aretinova již od dob rakouského císařství až do dneška. Je to jedna z mála ulic, která nebyla nikdy přejmenovaná.

A kdo to vůbec Aretin byl? Pavel Aretin z Ehrenfeldu byl písař na Starém Městě pražském. Pocházel z Klatov a roku 1619 namaloval mapu Čech o rozměru 72 x 57 cm v měřítku 1:504 000. Tenkrát byla česká míle 11 200 metrů a jeden loket 59,14 cm. Tři lokte byl jeden sáh.

 

Dnes v prvním domě čp. 65/IV. sídlí jedna z mála klatovských řemeslnických firem, která byla založena po revoluci v roce 1992 a vydržela dodnes. Jedná se o firmu TOPI spol. s r. o., která provádí instalace vody, topení a plynu. Jelikož tento dům již prostorově nevyhovuje této prosperující firmě, jednatel Václav Ryšavý staví vedle, formou rekonstrukce, nový dům čp. 123/IV. Dle plánů to bude věrná kopie domu původního, aby se neporušila stávající linie zástavby. Pro budoucí generace píši, že stavba nového domu započala po předchozí demolici na jaře roku 2008. I další domek čp. 67/IV. Aleny Frouzové prošel nedávno velkou rekonstrukcí (2006-2007) a od května 2008 je tu nově otevřená italská kavárna a cukrárna Varesina caffe manželů Miroslava a Lucie Žákových. Naproti na pravé straně je dnes jediný stojící dům čp. 202/IV., přesněji vila židovského velkoobchodníka Pavla Poláka (Pollaka), který si ji ve 30. letech 20. století nechal postavit. Dnes vilu vlastní Bohuslava Matějčková. Ještě se vrátím k Pavlovi Polákovi. Jeho sestra Hermína, která svého času vilu vlastnila, se vdala za Zdeňka Řezníčka    (30. 11. 1887 Buřenice - 13. 1. 1957 Plánice).

Kdo to vůbec byl? Byl to profesor na klatovském gymnáziu, po 2. světové válce dokonce ředitel, který se stal pro české filatelisty nesmrtelným. Jak to? To víte, on totiž 18. června roku 1926 v Paříži podepsal zakládající listinu F.I.P. (Mezinárodní filatelistickou federaci) a to jménem jednoho ze sedmi zakládajících členů, tehdejší Československé republiky. A považte, že takový člověk, který je sice v Klatovech pohřbený, nemá svůj vlastní hrob... Aspoň jsme mu nechali udělat v minulém roce 2007 pamětní desku, kterou najdete na domě v Kounicově ulici, kde bydlel (i díky Zdeňku Vítkovi, který zde s rodinou bydlí).

 

Dvě zajímavosti na závěr.

Víte, že v čp. 67/IV. byl kdysi hostinec „U Bullmannů“? Že vám to jméno něco říká? Správně, Michael Bullmann byl jedním z nejslavnějších průkopníků v pěstování klatovských karafiátů. Jeho otec Petr přišel do Klatov z Tittelbachu z Bavor roku 1796 a zmíněnou chalupu i s hostincem koupil. To se tady ještě říkalo „U Bílé lilie“, protože to byl, včetně zahrady, historický majetek jezuitů. A druhá zajímavost je ta, že domu čp. 65/IV. se říkalo „U Božského oka“. Proč? Protože tady byl velký majetek jezuitů a ovoce a zelenina tu byly v takové míře, že hlad nehlad, kradlo se. A aby byla ochrana účinná a boží trest spravedlivý, namalovalo se božské oko, které všechno vidělo… Dále také z tisku víme (21. září roku 1889), že se tady do domu vloupal zloděj a uzmul stříbrné hodinky. Jak píše dobový tisk, zloděj musel prostředí dobře znát, neboť si odemkl ukrytým klíčem. Však tuto praktiku znají i dnešní zloději.

 

U Pošty

 

Na fotografii vidíme místo, které se změnilo v historicky „ nedávných “ 70. letech 20. století Jak ukazuje dobový snímek z roku 1973, jedná se o rohový dům naproti klatovské hlavní poště (Česká pošta, akciová společnost).

 

Tento dům čp. 98/III. patřící do Amerlingovy ulice, byl vybudován jako železobetonová novostavba v 2. polovině 30. let 20. století na místě staršího menšího domku s větší parcelou. Na tehdejší  dobu to byl stavebně supermoderní  dům a dnes by byl památkově chráněný a několika milióny korun ceněný. Nechal si ho postavit řezník Josef Buzek. Svoji živnost předtím provozoval na nedalekém Husově náměstí v čp. 55/III. v krámě po řezníkovi Františkovi Suchomelovi. Dům patřil jeho manželce Anně. Před tímto novým domem zde stával přízemní dům řezníka a obchodníka s dobytkem Adolfa Fränkla, který svoje řeznictví upravoval v roce 1924. Před ním byl dům v majetku Viléma Bartha.

 

Jak vidíme na fotografii z naší doby, byl tento dvoupatrový dům v roce 1974 zbourán a na jeho místě, de facto v celém okolí této lokality  „Na  Stanovišti“, byly postaveny tři panelové domy čp. 669/670/III., 671/672/III. a 673/674/III. Ten první vidíme na současné fotografii. Dále byla postavena mateřská školka čp. 682/III. a  samoobslužná prodejna čp. 683/ III. Toto místo dostalo také nový název. Dobový název sídliště zněl „U ONV“ (Okresní národní výbor), současný název je „U Pošty“.  Dům Josefa Buzka měl však krátký život. Po necelých čtyřiceti letech byl „koulí“ zbourán, ale jak praví pamětníci, byl postavený tak pevně a dobře, že trvalo několik týdnů, nežli došlo k jeho úplnému odstranění… Dnes můžeme jen říci: „Věčná škoda…“ Toto místo připomenu názvy tehdejších ulic. Byly zde ulice: Amerlingova, Pařízkova, Štorchova, Šimka Ondřeje z Dalmanhorstu a mini náměstíčko Na Stanovišti.