Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 21 až 25

1. 6. 2012

Náměstí Míru

 

Zůstaneme ještě na jižní straně náměstí Míru a přiblížíme si dva významné domy.

 

První dům je čp. 64/I., což je slavný zájezdní hostinec a pozdější hotel „Bílá růže“. Kdysi v 18. století byl název „U Dvou bílých růží“ (od 1730). Dokonce tady spal v pondělí 21. října roku 1771 císař Josef II. Vystřídalo se zde mnoho majitelů a nájemců. V době 16. století to byl dům Konířovský a následně dům Kulíšovský (Vavřinec Kulíšek koupil od Martina Koníře roku 1542 dům za 720 kop míšenských grošů). Měl dva atypické gotické střešní štíty směrem do náměstí.  Nejznámějším majitelem naší doby byl Antonín Líbal, který byl zároveň i hoteliérem. Ten koupil dům v roce 1909 za  97 000 rakouských korun. Po jeho smrti vlastnila dům jeho žena Marie. Po zestátnění hotel přešel pod správu národního podniku RaJ (Restaurace a jídelny). Po revoluci 1989 (1991) potomci majetek restituovali, ale vzápětí prodali, neboť investice na opravy byly opravdu veliké a nad jejich síly. V 90. letech 20. století se dům dostává do vlastnictví Kreditní banky Plzeň, jenže ta byla časem „vytunelována“ a zbyly po ní jen reklamní iniciály KB v hořejším ukončení portálu. Ty jsou nyní zakryté. Také byla sundána pamětní deska K. S. Amerlinga, která tam byla nepřetržitě od roku 1899. Zachoval se jen bronzový reliéf, který se nachází uvnitř na chodbě. Kam zmizela žulová deska, to se již nedozvíme. Celková rekonstrukce objektu (1995 – 1996) vyšla na 75 milionů korun a perličkou je zajímavý fakt, že den po slavnostním otevření pobočky v Klatovech, Kreditní banka, jako taková, centrálně krachla. Poté několik málo roků zde byla ČSOB (Československá obchodní banka).

 

Dnes tady najdeme v patře vysoce seriozní cestovní kancelář Miloslava Jarošíka. Jako jediný v Klatovech má autorizované zastoupení nejslavnější a největší české „cestovky“ Čedoku (Česká dopravní kancelář - 1920). V prvním patře sídlí pojišťovna Kooperativa a v přízemí její zákaznické oddělení. Dále v přízemí nalezneme Poštovní spořitelnu, akciovou společnost. Ve druhém patře sídlí Českomoravská stavební spořitelna a. s., notářka JUDr. Jarmila Šímová a realitní kancelář doktorky Jarmily Taliánové. Současným majitelem domu je pražská firma GNOSIS spol. s r. o.

 

Takže kdysi slavný hostinec a hotel „Bílá Růže“ již dnes neexistuje, ale mnozí jsme tam zažili zajímavé zážitky. Za doby socializmu se vybudovala selská jizba a hlavně noční bar, kde se scházívali ti, co v noci vydělávali více nežli ti, kteří přes den chodili do práce… Zajímavostí bylo, že to bylo jediné místo ve městě, kde se čepovalo pivo z „tanků“ (z nerezových nádrží) a to pouze jen „plzeňská dvanáctka“. Za mého mládí za 4,40 Kčs. Vše se zavíralo v roce 1992. To si mnozí  pamatujeme, ale koňské povozy a krásné litinové lampy, ty už ne…

 

Historické anály nám ještě připomínají. Například. V září 1900 tady v hotelu Bílá růže bylo slavné představení „živých fotografií“ slavného Viktora Ponrepa (6. 6. 1858 - 4. 12. 1926). Na památku tomuto průkopníkovi české kinematografie byla letos (2008) vyražena 200 Kč stříbrná mince. Dále, 27. a 28. srpna 1898, tady byl ubytovaný slavný český provazochodec Ludvík Tříška, který na náměstí předvedl své umění. Cituji z dobového tisku:

„Po drátěném laně, napjatém ve výši tří pater, viděli jsme jej kráčeti vpřed i pozpátku, běžeti, klečeti, seděti, ležeti na znak s roznožením i upažením, vézti trakař, vařiti si vejce v kamínkách, přenášeti osoby, přecházeti se zavázanými oči aj.“

 

Druhý dům je čp. 65/I., který známe od 15. století jako dům Penízkovský. První jistá datace je k roku 1529, kdy se uvádí Anna Zygová. Již v této době byla v  domě sladovna, tudíž šlo o významný dům a byla v něm provozována hostinská činnost. Další z majitelů byl například Jakub Kosmatý, po něm jeho syn Pavel, který vedl kupecký obchod a měl velmi čilé obchodní styky s kupci z Norimberku. V roce 1600 se v jeho domě stala výtržnost. Co se stalo? To víte, v hospodě se více vypilo a do sebe se pustili Oldřich Sobětický ze Sobětic a Jiří Příchovický z Příchovic. A to tak zhurta, až přišlo na kordy... V 18. a 19. století se v zadním traktu udává místo hostince „U Koule“, přesněji „U Zlaté koule“. To bylo jméno domu a jistě toto domovní znamení bylo vyobrazeno nad hlavním portálem. V roce 1911  koupil dům od Blažeje a Emílie Prusíkových Jan Jelínek za tehdejších 70 000 rakouských korun, velmi známý obchodník s papírenským zbožím a také vášnivý fotograf a vydavatel pohlednic. Díky němu známe hodně z historie našeho města. Jeho syn Blažej byl stejný. Za doby socializmu se papírnictví změnilo na „narpu“ (Národní papírny) a vedle byla od roku 1950 mléčná jídelna. To byl ráj našeho dětství… horké kakao, jahody se šlehačkou v poháru, špičky a punčový za korunu padesát a jiné dobroty… jó, to bylo něco. Je také ovšem pravda, že dělnická mzda byla tehdy šest korun na hodinu. Koncem 90. let 20. století byl dům na prodej a v roce 1999 se dostává do majetku rodiny Košanů. Papírnictví  bylo zhruba před dvěma lety zrušeno, poté tu chvilku byla cestovní kancelář a letos se zde nachází prodejna Siluete fashion Věry Světlíkové. Rodina Košanova osobně provozuje již dnes legendární cukrárnu a rozšířila ji o kavárenskou část s příjemným  sezením. Laťka kvality je vysoká, obsluha bezvadná a doporučuji k navštívení. V prvním patře domu již tři sezóny funguje Indoor golf Klatovy, který poskytuje luxusní zimní zázemí k tréninku golfistům nejen z našeho regionu. Můžete zde potkat nejlepší golfové trenéry naší republiky nebo se zapojit do turnajů, které jsou v Klatovech každoročně od listopadu do dubna pořádány. V domě dále naleznete developerskou firmu Madruzzo, a. s., kancelář senátorky JUDr. Jiřiny Rippelové ze Sušice, právnickou kancelář JUDr. Petra Kubeše a další subjekty.

 

Na konec zmíním jednu zajímavost. Vloni v srpnu (2007) majitelé domu instalovali vedle hlavního vchodu pamětní desku na MUDr. Bohumila Prusíka. Tuto desku darovala snacha Bohumila, Jana Prusíková z Prahy. Kdo to byl? Byl to syn výše zmíněných manželů, který se zde 26. května 1886 narodil. A čím se proslavil? Byl profesorem na Karlově univerzitě a prezidentem Mezinárodní cévní a krevní unie.  Dokonce před 2. světovou válkou byl navržen na Nobelovu cenu za lékařství. Tu nedostal, ale co mu nikdo neupřel je, že v roce 1913 dovezl do Čech první elektrokardiograf, který koupil za vlastní peníze. Také jako první lékař u nás začal podávat diabetikům inzulín.

 

Náměstí Míru

 

Tentokrát se podíváme na východní stranu náměstí, kde domy v 2. polovině 19. století vypadaly úplně jinak.

 

V uplynulém 20. století mělo naše náměstí více názvů. Celá dlouhá staletí se o náměstí mluvilo jako o hlavním rynku, či jen o náměstí. Od roku 1915 tři léta  bylo náměstím císaře Františka Josefa I., za doby 1. republiky náměstím Svobody, po válce T. G. Masaryka a po roce 1948 náměstím Míru. Tento název užíváme dosud.

 

Na staré fotografii z roku 1869 vidíme rohový dům čp. 171/I., který svou podobu výrazně změnil. V 16. století byl zván jako dům Šindelovský (Linhart Šindel z Ebrharc). Následně vystřídal hodně majitelů, až v roce 1895 nákladně přebudoval tento svůj dům Jan Aixner a „vyparádil“ ho novorenesanční věžičkou. Později byl v držení doktora Nathana Reisera. V roce 1933 se dostává do majetku tří společníků: Vladimíra Hostaše, Matěje Vrby a Josefa Velkoborského. Pánové Vrba a Velkoborský zde měli výstavní obchody. V roce 1934 stavitel Václav Beneš navrhl moderní přestavbu domu a jednotná síť prodejen měla zahrnovat i vedlejší dům čp. 199/I. Tento odvážný plán však na stavebním úřadě neprošel a můžeme říci, bohudíky, neboť se uvažovalo o sundání věžičky. Po válce se stal dům majetkem společníků obchodníka Bohumila Vrby, advokáta Vladimíra Hostaše a Karla Kesmana.

 

Vedlejší dům čp. 170/I. je v majetku rodiny Popperů již skoro sto let a někteří si  pamatujeme, že v době socializmu zde byla okresní knihovna (do roku 1999 v dvorní části domu vlevo) a dole kancelář Čedoku (předtím Turisty). Více však je zajímavé, že tento dům doznal změny své podoby až v roce 1928 díky Josefu Popperovi, který dle své fantazie navrhl „nový“ barokní štít. Nejstarší pamětníci si ještě v tomto domě pamatují první obchod firmy Baťa. A víte, že hlavní dveře jsou ozdobeny unikátní rokokovou řezbou? Je na ní loď a dvě ryby. Tato nádhera byla dělána v roce 1763, jak dokládá letopočet na „klenáku“ portálu (na závěrečném kameni klenby). Až půjdete do zdejší restaurace Piccollo, tak se podívejte. Dům, v době 16. století zvaný Mléčkovský, držel od roku 1610 Pavel Doubravský, který prý jako jediný klatovský měšťan se nezřekl své víry bratrské, a proto musel opustit město a následně České království.

 

Další dům čp. 169/I. je jediný z celé řady, který je tak říkajíc originál. V 16. století se dle nejstaršího známého držitele Matouše Masy, jmenoval „Masový“. Od 18. století se moc nezměnil. Škoda jen, že vstupní portál je zakrytý a také okenní obrazy by zasloužily obnovit. Komín na dvoře nechal postavit roce 1900 tehdejší majitel a bývalý starosta města Jan Frank. Za nějaký čas dům patří  Barboře Peťulové. Od ní pravděpodobně kupuje dům kožešník Antonín Šauer, který měl v přízemí svůj věhlasný obchod.

 

Zato vedle sousedící čp. 168/I. doznal velké změny. Barokní skvost dvojdomu nechal v roce 1934 drogista Jan Šturma zbourat a stavitel Josef Strejc postavil nový dům s moderní pasáží. Ze staré zástavby se zachovalo zčásti jen pavlačové dvorní křídlo. Dodnes byty a obchody v tomto domě patří k nadstandardnímu architektonickému řešení. Dům v roce 1909 za 57 000 rakouských korun koupil Václav Pichner. Měl zde významný obchod se zbožím mechanickým, optickým, hospodářským, zlatnickým a hodinářským. Že jste to jméno již někde slyšeli? Jeho otec Petr byl významný obchodník, sportovec a propagátor moderních věcí ve městě. Svůj obchod založil v roce 1883 v dnešním domě čp. 100/I v Jarošově ulici. Jako první v Klatovech měl osvětlenou výlohu krámu. Jezdil na kole a aby dokázal, že prodává kvalitní a bezpečná kola, pořádal veřejné akce. Václav se v tomto směru hodně potatil…

 

Ještě se podíváme na pravou stranu fotografie a zde vidíme část rohu čp. 66/I. Před a po 2. světové válce tady byla hospodářská záložna. Ta koupila dům 29. 4. 1922 po Ludvíku Královi, který tu měl obchod. Pocházel z vyhlášené kupecké rodiny. Tento dům se v době 16. století jmenoval Viktorovský. Dodnes v „mázhauzu“ (v hlavním vstupním prostoru domu) ve svorníku klenby vidíme kamenný prvek s letopočtem 1572 a písmeny A.P. (zřejmě iniciály majitele). Kolem roku 1600 ho nákladně přestavěl místní boháč Jan Koška, který měl za ženu Dorotu rozenou Kanickou. Tato renesanční přestavba kopírovala v menším provedení stavby palácového typu. Fasáda byla sgrafitová (dnes částečně obnovena), bohatý žulový portál, na nádvoří dvoupatrové arkády a freskami vyzdobený velký společenský sál. Tohle všechno dnes obdivujeme.

 

Nesmíme zapomenout na druhý roh, kde je čp. 3/I. Na začátku 90. let 20. století tady vybudoval Jaroslav Čuda novou restauraci „U Hejtmana“. Říkáte si: „On zde byl nějaký hejtman?“ Ano v letech 1751 až 1850 zde sídlilo c. a k. krajské hejtmanství. Klatovy byly v té době krajským městem. Věhlasným hejtmanem byl František hrabě Mercandin, který založil zdejší velké městské sady.

 

No a jak to vypadá v současné době (2008)?čp. 66/I. sídlí část Městského úřadu – MÚ. Najdeme zde odbor školství, kultury a cestovního ruchu, odbor sociálních věcí a také úřad místostarostky města Věry Tomaierové a tajemníka Miroslava Šafaříka. Dům v roce 2000 až 2002 prošel generální rekonstrukcí právě kvůli zřízení těchto úřadů. Kvalitní práce  odvedl, dnes již zrušený, Stavební podnik Klatovy. Majitelem domu je město a to i v případě druhého rohového domu čp. 3/I. Zde najdeme již zmíněnou restauraci, která je bohužel od začátku letošního roku zavřená. Mám pro vás ale dobrou zprávu, neboť tato restaurace bude letos na podzim opět otevřena. Nová provozovatelka Petra Stará má velké  zkušenosti z hostinské profese, takže kvalita gastronomie bude velmi vysoká. A nejen to, prostředí bude umělecké a jak název nové restaurace „Van Gogh“ napovídá, čeká nás příjemné překvapení. Dobře si to zapamatujte. Dále v domě najdeme pánské, dámské a dětské holičství s kadeřnictvím Hany Sutté, autoškolu Hany Nejdlové, opravnu obuvi Ireny Rubešové a cestovní kancelář Campana tour Petra Veseláka. V hořejších dvou patrech jsou obecní nájemné byty.

 

V domě čp. 171/I., který patří Bohumilu Vrbovi, Jaroslavu Hostašovi a Karlovi Kesmanovi, najdeme v přízemí, vzato od rohu, prodejnu potravin LUVR. Prodává zde přímo jeho syn Lukáš  Vrba s maminkou. Je to jedna ze tří posledních klasických prodejen ve vnitřním městě. A co jich bylo… Zahraniční konkurence během patnácti let všechny ostatní zničila, a tak držím palce, aby aspoň ty tři prodejny potravin ve městě zůstaly. Vedle se nachází obchod s hudebními nosiči AKORD, kde za pultem najdeme Jaroslava Hostaše či jeho ženu Miladu. Za socializmu tady byla prodejna Supraphonu, takže již třetí generace Klatováků chodí pro svoji oblíbenou hudbu právě sem. Samozřejmě, že tenkrát šlo hlavně o „elpíčka“ (LP - dlouhohrající gramofonové desky - cca 45 minut) a později o magnetofonové kazety. Dnes se kupuje hudba a filmy na formátech CD a DVD. Otázkou je však jak dlouho, neboť v tomto oboru jde technický vývoj hodně dopředu. Co je však rozhodující, v tomto obchodě najdeme kvalitní výběr všech hudebních žánrů a ochotu příjemných majitelů vyhovět. Dalším obchodem v tomto domě je hodinářství a klenotnictví starožitníka Josefa Kratochvíla. Ještě zmíním, že za rohem směrem do ulice Plánické se nachází v místech bývalé výběrové socialistické prodejny potravin (ESO) restaurace Kele Karla Kesmana. Jako mnoho dalších vznikla po obnovení podnikání v 90. letech minulého století. Je zde příjemné prostředí a schází se v ní, již dlouhou řádku let členové občanského sdružení Klubu přátel Moravy. Jak vidno, jedná se o větší dům. V hořejších patrech byla za socializmu Česká pojišťovna, po revoluci redakce Klatovského deníku (do roku 2007) a rádio Šumava, které zde sídlí dosud. Ještě pro historii zaznamenám jednu chvályhodnou příhodu. Ona sice v novinách zaznamenána byla, ale hledejte ve „štosu“ novin, když přesně nevíte, kdy to bylo. A tak připomínám, že v pátek 25. srpna 2000 dali pánové spolumajitelé domu, v případě Karla Kesmana se jednalo o jeho otce, taky Karla, do věžičky kovovou tubu, kterou při obnově fasády našli. Obsahovala zprávy o poslední opravě domu v roce 1934. Dle tradice do této tuby vložili soudobé dokumenty a materiály týkající se opravy domu a města. Perfektní počin, že?

 

V domě čp. 170/I., který drží Vladimír Popper, najdeme v přízemí restauraci Piccollo. I tato restaurace vznikla až v naší nové době v 90. letech 20. století. V dalších prostorách je vietnamská tržnice a prodejna.

 

V domě čp. 169/I., který patří Jiřině Paserinové jsou dva obchody, které tam známe již několik desítek let. Z našeho pohledu vlevo od hlavního vchodu je trafika, dnes prodejna tabáku Copy Jany Kučerové. Vpravo knihkupectví Vlasty Valentové, které nese jméno Krameriovo.

 

Dům úplně nalevo čp. 168/I. je majitelky MUDr. Jany Havránkové. V přízemí jsou dvě prodejny, které obyvatelé města znají dlouhou řadu let. Pasáž má skleněné zaoblené rohy výloh a již více než sedmdesát let tímto stylem fascinuje zákazníky. Vlevo je reprezentativní odchod sklo - porcelán Emanuela Volfa a vpravo drogérie SAVITA. Ještě stále tam využívají regály, stoly, zásuvky a police (tehdy zvané „šteláře“) původního vybavení krámu (drogérie Jana Šturmy) z doby předválečné  1. republiky. Je to něco uchvacujícího… Až tam půjdete nakupovat, nezapomeňte se kolem sebe podívat. Stojí to za to.

 

 

Náměstí Míru

 

Tento severovýchodní kout náměstí se během 20. století hodně změnil a nejen stavebně, ale také jiným životním stylem lidí. Zanikly malé krámky a živnosti, z toho tři hostinské a vznikly tři velkoplošné prodejny, z toho jedna, bohudíky, jako veřejné občerstvení. A hlavně vznikly dva bankovní domy. Životní styl za sto let udělal směrem ke konzumní společnosti velký skok. A co víc, lidé skoro na všechno potřebují věci poháněné nějakou energií…

Největší změnu vidíme  na místě, kde  dnes stojí budova Komerční banky. Jedná se o roh, kde kdysi stály dva domy čp. 166/I. a čp. 167/I. První rohový byl větší a v době 15. století ho známe jako dům Šolnovský. Roku 1528 se uvádí majitel Jakub Boublík. Po požáru roku 1579 byl znovu postavený Pavlem Šeplákem. Jsou to jedny z nejstarších písemných údajů o majitelích domů v našem městě vůbec. Za ta dlouhá staletí měly domy nespočet majitelů, a proto je z pochopitelných důvodů nemůžu všechny uvádět. Druhý dům (167/I) byl v držení Mikuláše Jiskry a v roce 1528 ho kupuje Anna Korálková pro svého syna Viktorína (budoucí rychtář a otec primátora Daniela). Dále víme, že kolem roku 1585 zde byl majitelem Adam Schiessbogen, apatykář, a po něm Tobiáš Stiling, taky lékárník. Z dalších zajímavých majitelů jmenuji Václava Albrechta Koce z Dobrše, který dům roku 1688 kupuje za 1150 zlatých. Rok na to mu shořel. V letech 1705 až 1715 byl majitelem zvonař Václav Priquey a jeho žena Anna Dominica, kteří obnovený dům kupují za 750 zlatých. V roce 1736 dům kupuje jejich syn Tadeáš Antonín… Pro nás je zajímavé 20. století a tak zmíním, že tyto domy byly v majetku MUDr. Václava Krále, který je v březnu roku 1908 prodává dosavadním nájemcům a majitelům kavárny Slávie Janu a Kateřině Maschlovým za 110 000 korun rakouských. Víte, že Jan Mašl (původně Maschl) vlastně tuto legendární kavárnu vybudoval a otevřel pro veřejnost? Stalo se tak v sobotu 8. listopadu 1902 v pravé poledne. Již za doby 1. republiky oba dva domy kupuje Spořitelna města Klatov a v roce 1935 vše nechává zbourat. Na místě obou domů byla dle projektu architektů Jindřicha Freiwalda a Jaroslava Böhma z Prahy postavena nová spořitelní budova. Stavbu prováděly stavební firmy Vojtěcha Brady a Emanuela Čápa a náklady byly celkem cca 3 500 000 korun. Slavnostní otevření se uskutečnilo 29. prosince 1936. Byl zde vybudován první protiletecký úkryt ve městě. Dále pancéřovaná, nedobytná, trezorová sklepní síň od firmy TRESORIA Praha a také v prvním patře byl obnoven provoz, již tehdy velmi oblíbené a slavné, kavárny. Její nový nájemce Jan Goll navázal na kvalitu a návštěva takového podniku byla určitou společenskou výsadou. Ve válce byl provoz kavárny a vinárny omezen. Němci prostor zabrali pro „Soldatenheim“. V poválečných letech v době znárodnění peněžních ústavů komunistickým režimem tady byla, jak mnozí pamatujeme, Státní banka československá. Za doby socializmu (v prvních letech zde byl Armádní dům s vojenskou hudbou) vinárna Slávie přešla pod národní podnik Restaurace a Jídelny. Jelikož byla jediná v Klatovech byl zde noční provoz, zahraniční pití a další „nadstandardní“ služby. Klientela se opět rekrutovala ze složek obyvatelstva s „jiným“ společenským postavením. Zajímavá a rušná „sezení“ zde měli například důstojníci československé lidové armády… Od 60. let 20. století se klientela „míchá“ i s „normálním“ lidem. To víte, zavíračky“ v hospodách byly v deset hodin večer a někteří chtěli ještě pokračovat… A když k tomu ještě ve Slávii hrála živá hudba a v létě ještě nebyla úplně tma, tak proč ne?… Je škoda, že v polovině 80. let 20. století byl provoz vinárny ukončen. Mnozí z nás stále dodnes nostalgicky vzpomínáme na tu „zajímavou“ dobu, kdy ve Slávii vládl jiný svět a jiné zákony, nežli venku… Abychom se vrátili do reality, tak vám připomenu, že od 5. května 1937 byl ochoz terasy obohacen o čtyři keramické sochy. Vytvořil je Josef Matějů v Horní Bříze. Byly vysoké 2,8 metru a těžké cca 500 kg. Nazývaly se: Průmysl, Zemědělství, Obchod a Spořivost. Cena tohoto projektu byla 51 500 korun. Do soutěže se přihlásil i místní sochař Vilém Glos, ale bohužel se svojí nabídkou v hodnotě 82 960 korun, neuspěl. Z bezpečnostních a také tak trochu i z politických důvodů byly odstraněny mezi lety 1965-68. Ještě musím připomenout, že v domě čp. 167/I byla svého času před válkou restaurace Měšťanské - Živnostenské besedy a Plzeňská restaurace.

 

Na druhém rohu začíná severní část náměstí pozdně gotickým domem čp. 155/I. První písemná zmínka je z roku 1514, kdy se dům připomíná v držení Jana Zyky. V roce 1548 dům kupuje Havel Zvoník za 915 kop míšenských grošů. Na počátku 17. století známe Jana Žebráčka, či v roce 1761 kupujícího za 2 010 zlatých Karla Volšanského.  V roce 1898 kupuje dům obchodník Stanislav Zýka a od července toho roku zahajuje provoz svého krámu. Tento obchod se pak stane na dlouhá desetiletí jedním z nejvýznamnějším ve městě. Zřizuje tu i vinárnu a v roce 1909 pražírnu kávy na elektrický pohon. Po 2. světové válce roku 1956 v době socializmu se adaptací přízemí zřizuje na svou dobu kvalitní lidový bufet – občerstvení Automat Slávie. Svým způsobem je v provozu dodnes. Při této adaptaci byl vytvořen rohový podchod.

 

Vedle dům čp. 154/I. je krásná dvoupatrová stavba se žulovým gotickým portálem, vjezdem a „mázhausem“. Již dle stavebních proporcí a prvků poznáme, že se jednalo o jeden z nejvýznamnějších domů v Klatovech. Aby ne. Vždyť prokazatelně v letech 1363 až 1559 zde sídlil královský rychtář a ještě dlouhá desetiletí se o tomto domě mluvilo jako o „staré rathouzi“. Byla zde také velká sladovna. V 15. století údajně zhotovil věžičku stavitel Linhart z Aldenbugu, když měl práci na farním kostele. Roku 1581 známe majitele Jana Záhrobského z Těšína. Roku 1598 kupuje dům Jiřík Kameník za 1 500 kop míšenských grošů, což  byla na tehdejší dobu dost vysoká cena, která dnes v přepočtu vychází na zhruba 30 milionů korun českých. V této renesanční době uvolněných mravů „provozoval“ dům hostinskou činnost, neboť zde byl šenk „U Kameníka“. Roku 1629 tady  známe Jiřího Plechšmída. V novodobém 20. století je dům v držení JUDr. Antonína Wellnera. Ještě v jeho předválečné době měl dům ukončení na obou stranách ve tvaru vystrčených pilířů, které zhruba ve výšce šesti metrů byly ukončeny kamennými ozdobami. Za socializmu si zde pamatujeme na levé straně od vchodu prodejnu hudebních nástrojů a napravo velkou a svého času jedinou elektro prodejnu. Bylo tu všechno dohromady - elektromateriál, spotřebiče, lustry, televize, prostě všechno. Problém byl jen v nedostatkových artiklech. Když přišlo „určité“ zboží, dostali ho přednostně jen „určití“ lidé… Po revoluci na začátku 90. let tady bylo módní studio Holas. Bohužel nastolený trend prodejny a vysoké ceny neměl šanci na delší přežití, tuším, že obchod tady byl zhruba půl roku.

 

Dům uprostřed čp. 153/I. známe v 16. století jako dům Houskovský. Vdova Kateřina Housková, nemajíce děti, odkázala roku 1583 dům Janu Záhrobskému z Těšína, který se o ní staral. Roku 1618 prodává vnuk Pavel Záhrobský Martinu Smolíkovi dům za 1000 kop míšenských grošů. Vdova Anna Smolíková pro dluhy prodává dům Janu Adamu Čejkovi z Olbramovic na Němčicích a Měcholupech. V němčickém kostele jsou krásné renesanční náhrobní kameny tohoto rodu. Dům držel do roku 1631. Namátkou z dalších majitelů vybírám doktora Martina Wirtha z Wehrenfelsu či Jana Filipa z Hochu. V našem novověku počátkem 20. století byl dům v majetku Josefa Ratha, který byl přednostou stanice v Blížejově a později v Liticích a po 1. světové válce v majetku obuvníka Antonína Müllera. Minimálně od 19. století se zde nacházel hostinec s ubytováním, někdy se uvádí s hotelem, „U Města Prahy“. Dům časem chátral, byla špatná střecha, také jsou písemná udání, že opadávaly větší kusy omítky, a tak Müller, nemaje síly ani peněz na opravy, dům prodal. V létě v roce 1938 nový majitel - akciová společnost Baťa a spol ze Zlína dům komplet zbourala a následně vystavěla moderní železobetonový, funkcionalistický dům, který ač je architektonicky zajímavý, tak na náměstí nepatří. Po znárodnění tohoto gigantického podniku vznikl za následné doby socializmu nástupnický národní podnik Svit Gottwaldov. V rámci republikové sítě prodejen obuvi byla v Klatovech tato velkoplošná prodejna zachována.

 

A co naše současná doba v roce 2008 zaznamenává?

 

Rohový bankovní dům čp. 166/I. je dnes v majetku Komerční banky - akciové společnosti. Interiér banky je úplně jiný, nežli byl kdysi a také se již nechodí po úzkém schodišti z boku podloubí. Z doby socializmu se zachovala keramická veduta města Klatov na čelní stěně nad hlavními pokladnami. Toto dílo klatovského keramika Gustava Fifky se sem instalovalo zhruba v roce 1986.

 

Druhý rohový dům čp. 155/I je v majetku města a v přízemí nacházíme stále oblíbený „automat“ Slávie, dnes jídelnu Slávie. Nájemcem je Drůbežářský závod Klatovy, akciová společnost. V tomto domě za rohem se nachází ještě prodejna knih NAVA Oty Rubnera. Dům prošel před deseti lety rekonstrukcí a z opravy fasády se „vytáhla“ na světlo část renesančního nápisu. Také se zazdil rohový podchod, který nám stále utkvívá v paměti. Přesto, že tam byl jen od roku 1956, tedy 52 let.

 

Dům čp. 154/I. je v majetkem Československé obchodní banky, (ČSOB) akciové společnosti a tak logicky vyplývá, že v přízemí tohoto domu tato banka provozuje své služby. V hořejších patrech najdeme mimo jiné i Okresní hospodářskou komoru. V současné době je ředitelkou Alena Mazancová. Také tento dům prošel před pár lety kompletní generální rekonstrukcí. Vnitřní prázdný prostor schodiště se vyplnil stavbou výtahu. Z dalších subjektů v tomto domě zaznamenávám ještě notáře JUDr. Vlastimila Heřmana.

 

Dům čp. 153/I. je ve vlastnictví akciové společnosti Baťa, která má svoji prodejnu v přízemí stále v provozu. Velkou změnou v tomto domě bylo zřízení velkoplošné prodejny Elektro Kopřiva. Do ní se dostaneme po schodišti z prodejny Baťa a tato změna se datuje od roku 2004. To, že prodejna, jejímž handicapem je umístění v patře, je stále v provozu, svědčí o tom, že poskytuje kvalitní a seriozní služby v prodeji všech možných spotřebičů. Co je také důležité a v současné době nezbytné, že zboží můžete zakoupit na splátky a přímo Josef Kopřiva vám ho doveze až domů.    

   

Náměstí Rybníčky

 

Jedná se o další náměstí v Klatovech, které vzniklo při hlavní cestě do Prahy. Proto se také této části v minulosti říkalo Předměstí pražské.

 

Stavební vývoj domů byl takový, že se počítalo s větším prostorem před domem kvůli výměnnému obchodu a vykonávání různé řemeslnické práce. Zadní části domů byly již hospodářské, mnohdy část obytná těsně sousedila se stájemi a poté následovaly zahrádky a políčka. Takovému typu náměstí se říká ulicové. Tato část města byla trvale osídlena již od 9. století a  postupem doby tady vznikla stará trhová ves Klatova.  Rybníčky se v letech 1984 až 1989 změnily na náměstí Antonína Zápotockého. Jeho pomník byl slavnostně odhalen 7. listopadu roku 1984. Bronzová socha v nadživotní velikosti od sochaře Jana Hány byla po revoluci v listopadu roku 1989 odstraněna a odvezena do depozitáře galérie na Klenovou. Dnes již tam údajně není.

 

Na obrázku se díváme na starou zástavbu levé strany z pohledu jdeme li po Pražské ulici z města ven, kde stálo v řadě deset domů, které se zbytečně zbouraly v letech 1975 až 1976 při souběžné stavbě nového silničního průtahu městem. Konkrétně na fotografii vidíme část křižovatky, kde začínala ulice Čs. armády, kdysi Příkopy. Rohový patrový dům čp. 75/II., kde měl před válkou v patře fotoateliér Bohumil Čuba, patřil pekaři Josefu Drozdovi, který měl dole v přízemí krámek s pekařskou pecí. V roce 1925 Řeznicko - uzenářské družstvo čsl. legionářů vybudovalo z prádelny dílnu a udírnu. Tento dům ještě před J. Drozdou vlastnil Vojtěch Štěpánek. Ten měl po 1. sv. válce v držení i domy vlevo čp. 73 a 74/II. Dům byl pěkný, velký, táhl se do dvora a hlavně byl stavebně nový. Nechali si ho postavit od Leopolda Popelíka v letech 1892-1893 Josef  a Anna Kučerovi. Nežli však začali stavět, měli problémy se sousedem Antonínem Loudou a jeho ženou Barborou, neboť oni vlastnili domy čp. 73 a 74/II. a vysoká boční zeď jim nebyla po chuti. Přesto 9. srpna 1892 došlo za určité ústupky ke společnému smíru. Vše je v análech zaznamenáno. Také víme, že v červenci 1907 dostal Jan Rychetský povolení od c. a k. okresního hejtmanství povolení ku zřízení pekárny. Jestli byl i majitel domu, nevím. Ale co vím, že jedna z mnoha podmínek zněla: „Dělníci si mají před prácí řádně ruce čistiti. Oblek dělníků pro práci, nemá se používati ku spaní.“ „Pečivo nebudiž chlazeno v předsíni u záchodů. Budiž v dílně umístěno zdravotní plivátko.“ Josef Drozda svůj dům měl v pořádku, v roce 1935 dělal velké vnitřní úpravy a v době války v roce 1940 dokonce novou střechu. V  20. až 50. letech 20. století byl vedlejší dvojdům již v držení čalouníka Karla Mazance. V roce 1949 město svolilo užívání jednoho čísla popisného (74/II), neboť domy měly jednu střechu a v té době již jenom jeden vchod. Karel Mazanec byl velmi šikovný, na vizitce a razítku uváděl, že jeho čalounický závod dělá čalounění automobilů a nábytku.

 

Dnešní současný stav není třeba popisovat, protože dle soudobé fotografie vidíme, že na tomto místě je jenom asfaltový povrch prodloužené Dobrovského ulice...

Abych nekončil jen tak naprázdno, připomenu,  co se v těchto místech přihodilo. V říjnu roku 1974 zde proběhla část závěrečné pátrací akce po ozbrojené skupině (Tajtl a spol), která si v továrně Kozaku násilně opatřila zbraně a chtěla se prostřílet na západ. Brzké ranní dopadení  v ulici Stolinského a tady v tomto místě bylo úspěšné, protože došlo udáním k  prozrazení hledané skupiny. Ve městě se tenkrát o ničem jiném nemluvilo, protože něco takového tehdejší komunistický aparát a Sbor národní bezpečnosti (SNB) vůbec nečekal. Také proto následovaly exemplární několikaleté tresty odnětí svobody. Střední a starší generace má toto místo spojené spíše s prodejem vánočních stromečků. Pamatujete? 

 

Náměstí Rybníčky

 

Zde se díváme na druhou stranu Rybníčků. Jedná se o východní roh tehdejší zástavby a vidíme ulici Dobrovského, která směřuje nahoru k letnímu kinu.

 

Dnes zde stojí rohový cihelný dům čp. 811/II., který byl stavěný na přelomu 80.-90. let minulého století v rámci družstevní svépomocné výstavby bytů a v přízemí najdeme GE banku. Myslím, že prvním nájemcem po dostavbě zde byla Agrobanka. Celkově mohu říci, že v krátké historii tohoto domu se jednalo jen o finanční firmy. Na obou dvou fotografiích je dům čp. 69/II., který se zachoval až do současnosti. Nevím od kdy, ale dnes je veden jako dům čp. 68/II. a jeho majitelem je Miluše Ambrožová a firma FISCHER – motorové přístroje spol. s r.o.. V přízemí nalezneme prodejnu auto moto dílů Hany Michalové. Jedná se o dlouholetý obchod, vždyť prodejna Mototechny zde byla již od 60. let minulého století.

 

Tento dvoupatrový dvojdům čp. 68 a 69/II. vlastnil před válkou dlaždič Karel Němec (dříve Tomáše Piťhy). Napravo, směrem nahoru do Dobrovského ulice, byly ještě dva domy, čp. 86/II. Jana Linharta a jeho ženy Barbory (později po válce Jana Plemátla) a čp. 140/II. sedláře Josefa Čížka. Oba dva domy se bouraly v březnu 1986. Rohový dům čp. 85/II., kde vidíte prodejnu s textilem, patřil pekaři Václavu Čáslavkovi, který ve svém pekařství měl od brzkých ranních hodin čerstvé pečivo i chleba. Naproti přes Rybníčky měl krám pekař Josef Drozda a i ten měl od rána vše čerstvé. Žádná rivalita mezi nimi nebyla, neboť oba byli živnostníci a každý měl svůj okruh známých zákazníků. Jako známí sousedé si v případě nějakého problému i pomáhali. To dneska mezi supermarkety asi nefunguje, nebo ano…? Abych to však vzal od počátku. V r. 1873 byl dům v držení Josefa Ševcovice, v r. 1885 zde byl majitelem židovský obchodník Abrahám Singer, ale ten měl dům jen na zhodnocení peněz, neboť v roce 1888 ho se ziskem prodává Antonínovi Loudovi. Tento člověk byl nadmíru podnikavý a ještě v tomto roce se svolením stavebního úřadu prolomil obě rohová okna, udělal dva vchody z ulice a zřídil zde dva krámy. V jednom bylo řeznictví Rudolfa Fügnera, který si živnost rozšířil o uzenářskou dílnu s udírnou. Antonín Louda byl úspěšný, a proto vlastnil ještě přes „ulici“ na druhé straně Rybníček dva domy čp. 73/II., 74/II. a v roce 1898 na dvoře postavil ještě dům třetí. V roce 1923 má dům nového majitele a je jím neméně úspěšný a podnikavý živnostník, již výše zmíněný Václav Čáslavka. Ten v tomto roce zřizuje v přízemí novou moderní pekařskou pec a dělá novou fasádu. V roce 1927 se pouští do budování nového sklepa a o šest let později zhotovuje nové výklady obchodu a také vnitřek upravuje dle moderních zásad tehdejšího prodeje. Tato 30. léta 20. století byla pro pekaře Čáslavku velmi úspěšná a splnil si svůj životní sen. Bohužel přišla 2. sv. válka, myšlení lidí se rázem změnilo o 180 stupňů a objevilo se udávání a závist. Tento trend pokračoval i po válce a z dobových zpráv se dozvídáme, že bylo v roce 1947 nahlášeno udání na Václava Čáslavku mladšího ohledně neohlášené stavby příčky v bytě. Toto se ještě vyřešilo, ale za pár let na zrušení živnosti stejně došlo... A nakonec i na barák… Ten se zboural v roce 1987.