Přátelé české historie

    RUBÁŠ  IWAN  &     PROTIVA JOSEF

            KLATOVY              

               KDYSI       

                    A     

                DNES

 HISTORICKÉ  ZRCADLO  KLATOVSKÝCH  PROMĚN

    Věnováno všem, kteří mají Klatovy rádi

Vydáno vlastním nákladem za finanční podpory sponzorů, patriotů města 

viz inzerce zadní část

 Klatovy, říjen  2008  

Vážení čtenáři,

dostává se vám do rukou kniha, která formou srovnávání starých a současných míst v Klatovech mapuje a připomíná historii města včetně ulic, domů, památek, tehdejších živností, lidí či událostí. Název knihy „Klatovy kdysi a dnes“ připomíná, že chceme zaznamenat pro příští generace i naši současnou dobu, a tak popisujeme dnešní domy, lidi, obchody, firmy či události, protože i my tvoříme historii.

Co nás k tomu vedlo?

Každý z nás se čas od času ohlédne ve svém životě zpátky a vzpomíná na dobu svého dětství a mládí,  připomene si  příjemné události a místa, které znal. Kdo má rád historii, jde ještě dál a zajímá se o věci i události z dob svých rodičů a svých předků. Proto rádi čteme knížky o našem městě. Myslíme si, že knih o Klatovech není nikdy dost a po letech by bylo třeba zase něco přečíst. A proto tak činíme. A také samozřejmě z lásky k rodnému městu.

Naše kniha je trochu jiná, netradiční a liší se od dosavadních knih, které znáte. Snad jen knihy od Miroslava Hrdličky jsou obsahově a knihy od Martina Kříže zase fotograficky, podobné. Ale skloubit oboje…

A hlavně je důležité, dát tomu duši, vždyť se přece všechno stalo… A co víc, kresby malíř maluje srdcem, neboť ta místa dobře zná a něco k nim cítí…Prostě je to citová záležitost. Doufáme, že vás kniha potěší a bude se vám líbit. Pokud ano, může být pokračování...

Samozřejmě, že všechno neznáme a nevíme, mnohé co znáte vy ze svého života, zde nenajdete. Při úpravě se stalo, že jsme některé věci museli vynechat, protože se již do kapitoly nevešly. Ale to je pochopitelné, logické a lidské. Byli bychom rádi, kdybyste při čtení o svých známých nebo příbuzných, či pohledu na domov nostalgicky zavzpomínali a také doufáme, že až tuto knihu budou číst naše, vaše děti a děti našich dětí a najdou zde pojednání o nás, tak na nás taky zavzpomínají. To bude největší odměnou pro nás… Z jednoho příjemného pocitu se těšíme už dnes. Splnili jsme si totiž jeden ze svých klukovských dětských snů…

Milí čtenáři, přejeme vám, abyste při čtení a prohlížení této knihy byli v dobré pohodě a velmi vám děkujeme za přízeň i kladné ohlasy.

Poděkování též patří redakci Klatovského deníku, neboť zredukované kapitoly vycházely nejdříve právě v tomto periodiku. Velké poděkování patří malým a středním českým živnostníkům a podnikatelům, kteří dokázali svojí  uvedenou  podporou, že mají srdce na správném místě.

Vaši autoři

UPOZORNĚNÍ!

PRO  TUTO  INTERNETOVOU  VERZI  JE  KNIHA  URČENÁ  JEN PRO  ČTENÍ.  SROVNÁVACÍ  FOTOGRAFIE  NEBYLY  Z  DŮVODU  OMEZENÍ  KAPACITY  VLOŽENY.  SPOLU  S  BAREVNÝMI  ILUSTRACEMI  JSOU  K  VIDĚNÍ  V  KNIZE  SAMOTNÉ.

DĚKUJEME  ZA  POCHOPENÍ.

Úvod -  celkový pohled na město Klatovy

Na úvod bychom měli začít celkovým pohledem na město Klatovy. Dřívější cesta „Wostřetická“, která se od začátku 20. století jmenovala ulice Nepomucká a po 2. světové válce až do současnosti Maxima Gorkého, se proměnila v řadu nových vilek postavených na tehdejších polích. V klasickém pohledu na město nám „vadí“ panelové domy postavené v letech 1986 až 1989. Na snímku z roku 1935 vidíte nalevo stojící boží muka sv. Václava z roku 1643, která jsou jednou z nejstarších kamenných památek ve městě a dnes je vidíme u schodů pod Černou věží, kam byla převezena 7. června 1943 v době německé okupace.

Město Klatovy bylo založeno kolem roku 1260 českým králem Přemyslem Otakarem II. a získalo statut královského města s právem vystavět kamenné obranné hradby. Je pravda, že osídlení zde bylo již v době střední doby kamenné (6 000 let před naším letopočtem), což dokládá archeologický nález pazourkové čepelky z roku 1941 na zahradě domu čp. 80/IV. První trvalé osídlení území města bylo  minimálně od roku 1500 před naším letopočtem. Na tuto dobu nás upozorňuje archeologický nález rozsáhlého hradiště z mladší doby bronzové, který byl uskutečněn v roce 1905 při stavbě nové budovy Spořitelny města Klatov a muzea. Další jednotlivé nálezy z této doby jsou z roku 1894, kdy se při stavbě vily stavitele Jiřího Peterláka (dnešní dům DDM) našla hliněná amforka, dále z roku 1914, kdy se při stavbě nové továrny Bohumila Singera (později KOZAK) našlo hliněné závaží a také z roku 1993, kdy se při stavbě nové spořitelny na náměstí našly stopy osídlení.

Město má mnoho krásných a úchvatných památek. Dominantou města je Černá věž, o které vám povím v samostatném díle. Z hlediska světového významu je nejvýznamnější památkou města barokní lékárna "U Bílého jednorožce", jejíž unikátní zachovalý interiér z roku 1733 byl v 60. tých letech 20. století na tehdejším připravovaném seznamu památek ČSSR pro tzv. Haagské instrumenty (vše pod záštitou světové organizace UNESCO), to znamená, že v případě válečného konfliktu se tato památka musí přednostně odvézt, zabezpečit a ochránit. Další památky jsou zahrnuty v ochraně městské památkové zóny, která zahrnuje vnitřní město a některé přilehlé hlavní ulice dalších obvodů. V minulosti, na konci 60. let 20. století, se jednalo o zařazení města do nejvyšší památkové ochrany, do tzv. městské památkové rezervace, ale v té době již některé domy a části předměstí byly zbourány, a tak komise z ministerstva kultury žádosti památkářů nevyhověla a Klatovy ze seznamu vyškrtla. Možná to byl i záměr, neboť v nadcházejících letech socialistické vedení města a okresu (MNV a ONV) vytvořilo z Klatov jedno velké bouraniště a staveniště pro „své“ stavby a projekty. Z povrchu zemského navěky zmizely celé části historických předměstí, jako například Rybníčky a přilehlé okolí, Na Stanovišti, Korálkov, Domažlické předměstí a další. Socialistické budovatelství se nevyhnulo ani historickému jádru města, kdy došlo k likvidaci celého bloku měšťanských domů v prostoru mezi arciděkanským a dominikánským kostelem a následné stavbě OV KSČ. Došlo také na podzemí města, které se betonáží asanovalo, neboť jak víme, klatovské podloží domů je z větší části na pískovci a vlivem zvýšené osobní a nákladní dopravy docházelo k deformacím sklepů a následným trhlinám domů. Aby nedošlo ke zřícení domů, národní podnik Geoindustria, závod Jihlava a závod Stříbro, provedl v letech 1966 až 1971 zmíněné betonové vyztužení, avšak také dle tehdejších nařízení provedl zabetonování dalších vstupů z okolních domů. Tím se narušilo samovolné proudění vzduchu, takže kvalita zdí, omítek a základů dnes u hodně domů není dobrá.

Psát o Klatovech běžnou historii by bylo zbytečné, toho bylo napsáno a vydáno již dost, a tak upozorním jen na pár zajímavostí. Víte, že ještě „nedávno“, v roce 1700, mělo město jen pouhých tisíc obyvatel? V roce 1827 to bylo již 3 900 obyvatel a 320 domů, v roce 1880 – 9 890 lidí a 669 domů, v roce 1910 – 14 387 obyvatel a 832 domů, v roce 1945 – 13 570 obyvatel a v roce 1991 i s přilehlými obcemi již 21 193 obyvatel. V současnosti, dle sčítání obyvatelstva z roku 2005, má město 22 900 obyvatel. Víte také, že Klatovy byly v letech 1751 až 1850 krajským městem? A víte také, že po prohrané prusko-rakouské válce roku 1866 ansábl místodržitelského úřadu království českého uprchl z Prahy do Plzně a vyčkával, co bude dál? Když pruský král Fridrich jako vítěz určil demarkační linii a do území jeho vlivu patřila i Plzeň, místodržící úřad se přesunul do Klatov. Sice jen na pár dní, potom se situace uklidnila, ale můžeme říci, že tehdy byly Klatovy „hlavním městem“ Českého království. A ještě jednou byly Klatovy slavným sídlem místodržitelství.  V době panování císaře Leopolda I. vypukl  ve Vídni mor (1679), který se záhy rozšířil na Moravu, poté i do Čech. Česká komora (21. srpna 1680) a královské místodržitelství (11. září 1680) přesunuly své úřady do Klatov. Když už mluvím o „hlavě pomazané“, tak připomenu, že v Klatovech byl v červenci 1647 císař Ferdinand III., 20. ledna 1712 poslední císař habsburského rodu Karel VI., 21. října 1771 císař Josef II., 8. července 1812 poslední římskoněmecký  a první rakouský císař František I. V novodobé historii 20. století zde byli prezidenti Československa: Tomáš Garrigue Masaryk  ve čtvrtek 3. května 1923, Edvard Beneš v sobotu 8. května 1937. Po 2. světové válce mezi lety 1953 až 1957 zde byl několikrát Antonín Zápotocký, 13. února roku 1964 Antonín Novotný, v pondělí 19. června 1995 poslední československý a první český prezident Václav Havel a v pondělí 13. října 2003 současný prezident Václav Klaus.

Naše město má v současné demokratické době v čele opět starostu. Od roku 1990, kdy se změnila politická situace v zemi, se v Klatovech na tomto postu vystřídali: Jan Vrána, Karel Mráz a nyní je ve funkci Rudolf Salvetr.

Dále by bylo zajímavé zmínit, že první zavedení plynu bylo ve městě v roce 1873, první elektřina (ne městská) v roce 1893 a vodovod se začal stavět roku 1903. Docela dobře vypočítané, že? A ještě tři věci jsou zajímavé. V březnu 1908 městská rada zrušila staletý zvyk vyhlašování veřejných věcí bubnováním. Od té doby čteme všechny městské vyhlášky na úřední desce. Druhá. V pátek 21. března 1919 při východu slunce v šest hodin ráno byla půl hodiny pozorována fata morgana – vzdušný přelud. Město mělo během deseti minut hromadný budíček a fascinovaně hledělo na velké město s věžemi a továrními komíny… A ta třetí. V úterý 25. ledna 1938 v osm hodin večer byla na severním horizontu vidět polární záře.

Aby také naše současnost přispěla nějakou atraktivní zajímavostí do záznamu historie, tak uvádím, že se naše město Klatovy stalo městem „univerzitním, vysokoškolským“. Mnohé tento fakt překvapí, ale je tomu tak. Na Střední škole zemědělské a potravinářské se otevřela výuka bakalářského a inženýrského studia. Tuto činnost technicky zajišťuje obecně prospěšná společnost Úhlava, která v roce 2002 uzavřela smlouvu s Českou zemědělskou univerzitou v Praze o vytvoření konzultačního střediska v Klatovech prostřednictvím Provozně ekonomické fakulty zmíněné univerzity.

Arciděkanský kostel Narození Panny Marie

Podíváme se na proměnu arciděkanského kostela Narození Panny Marie (do roku 1933 děkanského). Jedná se o významnou památku našeho města a můžeme říci, že tento farní kostel je dle oficiální historie společně s obrannou okrouhlou věží a hradbami nejstarší kamennou stavbou v Klatovech. Dle neoficiální historie se založení kostela datuje ještě dříve, a to na začátek 11. století 1014). Dá se věřit spíše druhé verzi. Co na tom, že nejsou dochovány písemné prameny, ale archeologické nálezy nám dokázaly, že menší kamenný svatostánek tady stál již před založením města. Však na Rybníčkách také byla kamenná rotunda sv. Petra již na přelomu 11. a 12. století.

Historie kostela by vydala na celou knížku, řekněme si jen, že kostel několikrát změnil podobu i velikost. Nejvíce při založení města, poté v letech 1405-1422 a také v letech 1551-1559. Víte, že kostel v té době měl středovou věž se zvonem? Vše opravoval, kdo jiný, než mistr Antoň (Antonius de Sally). Z novější historie víme o původním barokním portálu z roku 1687, který je dnes umístěn na Bílé věži. Také víme o místním hřbitově, což dokazují nalezené kosterní pozůstatky. Hradba kolem kostela se bourala teprve v roce 1887. Poslední přestavbu v letech 1898-1908 řídil  stavitel Josef Fanta. Stav před a po nám ukazují srovnávací snímky. Nádherné je západní průčelí s výzdobou od akad. sochaře Čeňka Vosmíka. Mnohé věci zde dělala místní kamenická firma Vojtěcha Ptáka se sochařem Vilémem Glosem. Na hlavním oltáři v otočném rámu se nachází zázračný obraz klatovské Panny Marie. Zázrak se udál 8. července 1685. Díky tomu se Klatovy staly poutním městem a velmi zbohatly.

Nesmíme zapomenout na pátera Antonína Šestáka (23. 12. 1918 Staré Vrbno u Českých Budějovic – 17. 1. 2006 Stará Boleslav), který v Klatovech za doby socializmu, od roku 1981, působil a byl mezi lidmi oblíben. Jeho opravy věží výsuvným lešením byly bedlivě pozorovány. Vždyť si technologii nechal i patentovat. Každý rok o Vánocích na Štědrý den, když byla  půlnoční mše, měl plný kostel lidí. Měl rád tento kraj a po smrti se do něj vrátil. Je totiž pohřbený na hřbitově v Nicově, kde si již za svého života vybudoval hrob. V současné době klatovský vikariát spravuje páter Antonín Bachan. Ten do Klatov přišel v roce 1994 právě na místo pátera Antonína Šestáka, jenž byl proti své vůli přeložen do Staré Boleslavi.

Na závěr malou příhodu z let přestavby kostela. Vše měl na starosti architekt Josef Mocker, ale po jeho náhlé smrti (1899) pokračoval v práci architekt Josef Fanta. Stavební dozor měl přímo Josef Hlávka. V Čechách již nikoho lepšího v tomto oboru nebylo. A zde nastupuje na scénu náš hrdina, starosta Klatov Alois Mašek, který svým vlivem zasahuje do probíhajících prací a radí: „...pane, ctěný architekte, udělejte to s tou klenbou jinak a tady tu zeď na tom plánu vůbec nemáte...“ Fanta odpoví: „Pane starosto, ale dyť Vy tomu vůbec nerozumíte, to se musí jinak...“ A Mašek na to: „Co Vás nemá, vždyť já jsem nedávno u sebe ve svém domě taky přestavoval. Vždyť my jsme vlastně takoví kolegové...“ A v tomto duchu rozprava nad plány pokračovala. Fanta několikrát pana starostu zdvořile upozornil, že on je ten, kdo má tuto přestavbu kostela na starosti a jelikož se to při každé návštěvě Fanty opakovalo, přestal do Klatov úplně jezdit. Poté se Mašek pustil „s radami“ do malíře Karla Klusáčka. Zde zašel trochu daleko a chtěl dokonce některé hotové malby nechat přemalovat. Výsledek byl takový, že i Klusáček odjíždí z Klatov a práce se na kostele zastavují. Starosta nějaký čas „trucuje“ , ale na nátlak ostatních radních požádá Hlávku, aby  pomohl tento spor urovnat. Tak se také stalo. Fanta s Klusáčkem se vrátili do Klatov a  pokračovali ve své práci.

Černá věž

V našem putování po proměnách Klatov nesmí chybět povídání o důležité a  nejvýznamnější stavbě – památce našeho města, Černé věži.

Tato 81,6 m vysoká štíhlá kráska hlídá naše město od roku 1557. Její stvořitel, mistr Antonius de Salla, pečlivě dohlížel na její stavbu, která trvala deset let a tak již 451 let, my lidé „pod ní“, obdivujeme její dokonalost a impozantnost. Její tělo bylo stavěno ze žulových kvádrů z východního svahu klatovské Hůrky. Několikrát ve své historii změnila tvar klobouku. Nejdříve měla renesanční, potom barokní a od roku 1872 novogotický. Tento úchvatný jehlan můžeme obdivovat dodnes. Ve svém nitru má 226 schodů a také pravou mučírnu, kde kat vykonával právo útrpné. Přístup do ní je z prvního patra radnice a říká se, že z prostoru mezi radnicí a věží z podzemí přicházel samotný kat. Dnes je chodba údajně zasypaná. Ve svém srdci skrývá věž zvon Bartoloměje Ondřeje, lidově řečeného „Vondru“, který se svými 4,4 tunami hmotnosti patří mezi největší a nejtěžší v Čechách. (Dle vážení u zvonaře Rudolfa Manouška v r. 1940 bylo zjištěna váha necelých 4 tuny). Je to již v pořadí čtvrtý zvon. V roce 1759 zvon odlil italský zvonař Peter Antonius Jacomini. Následující rok byl na věž vytažen. Na Mikuláše roku 1938 praskl její zvon jako předzvěst německé okupace. Poslední zvonění v době socializmu bylo při pohřbu předsedy Městského národního výboru Milana Mazucha, který zemřel 15. října 1984. Po zhoubném požáru v roce 1758, kdy lehla popelem větší část města a samotná věž utrpěla vážné škody, se „oblékla“ do černého a od té doby se nechává nazývat „Černá“. Další ránu utrpěla 28. října 1870, kdy orkán, který zničil tehdy celou Šumavu, shodil celou báň. Místo dopadu je dnes vyznačené mozaikou v dlažbě před radnicí. Také se věž pyšní hodinami z roku 1855 od mistra Jana Boška (Johana Boschka). Zajímavostí jsou opačné rafičky a staročeský orloj dle návrhu Ferdinanda Vaňka. Mnohokrát byla opravována. V roce 1942 byl sundán rakouský dvouhlavý orel a dán praporec se znakem města. Díky „starostovi“ (vládnímu komisaři) Antonu Rauscherovi tam nebyl umístěn hákový kříž. Za našich novodobých časů roku 1964 byla opravena nahnutá korouhev a měděný plášť. V letech 1975 až 1977 se „zahalila“ do prstence lešení a růžovou speciální „mastí“ si nechala vyspravit všechny rány a trhliny na svém těle… A v neposlední řadě různých oprav a úprav připomenu, že již v našem 21. století (2002) jsme byli svědky renovace sgrafitového orloje a nového nahrání znělky troubení, které noc co noc Klatováci s potěšením poslouchají. Tohoto úkolu se zhostil muzikant Josef Aschenbrenner a musím přiznat, že se ctí.

O Černé věži by se dala napsat kniha, ale my si jí kromě stručné historie připomeneme unikátní fotografií z alba Karla Brůžy (Průšy), kdy se jednou za sto let „oblékne“ do bílých šatů z jinovatky. Toto se naposledy stalo v únoru roku 1942. A také si o „naší“ krasavici povíme jednu příhodu. Jelikož milí čtenáři chci, aby čtení této knížky působilo na vás pozitivně, bude to příhoda veselá…

Onehdy za starých časů, ještě za císaře pána, šel pan Antonín Kubík (věžný) takhle po obědě po náměstí. Z fajfky pokuřoval a pranic si z ničeho nic nedělal. Tenkrát bylo hodně dětí a drobotina sdílela s dospělými stejný osud a tak někdo z hloučku zvědavě povídá: „Pane Kubíku, co furt nahoře děláte? A máte tam taky nějaký zvíře?“ Pan Kubík se zastaví, zrakem přejede po dětech a povídá: „Vy ste mi ňáký zvědavý, ale abyste věděli, tak mám nahoře kozu.“ To víte, děti se rozutekly domů a svojí příhodu s panem Kubíkem si nenechaly pro sebe, ale pěkně zčerstva ji doma pověděly. Přišel podvečer, a jak bylo tenkrát dobrým zvykem, sousedé se sešli v hostinci a všichni povídali o tom, co jim den přinesl. Také pan Kubík, nežli mu začne služba na věži si zašel na své oblíbené orosené. Sotva však zasedl ke stolu, už na něj sousedé měšťané dotírali. „Toníku, povídej, co to máš nahoře za zvíře? Po městě se povídá, že prej tam máš kozu? Je to pravda?“ Pan Kubík již věděl kolik uhodilo. To víte, dospělí jsou stejně zvědaví jako ty děti. A jelikož byl věžný filuta, šibalsky povídá: „Jářku nevím, který zvíře myslíte, ale po nějaký štamprličce bych si moh vzpomenouti.“ A tak poručil jeden, druhý, třetí... a další a potom znova dokola. Když již zvědavost sousedů dostoupila vrcholu, Kubík povídá: „Tak abyste věděli, milí páni sousedé, tak je to pravda, že mám nahoře kozu, ale jest také pravda, že je to koza na dříví.“ To bylo řevu, smíchu, ale i řečí o zbytečné kořalce, až hospoda málem spadla. Po nějaké chvilce se situace uklidnila a pan Kubík, aby si sousedy měšťany udobřil, začal povídat své oblíbené historky a všichni poslouchali a byli spokojeni. Samozřejmě všichni víme, že v hospodě čas plyne úplně jinak, nějak rychleji, a tak najednou začaly hodiny v hospodě bimbat deset a po chvíli zazněla z Černé věže znělka. Všichni v tu chvíli věděli, že za Kubíka zaskakuje ve službě jeho žena. Kdo znal Kubíka, věděl, že to nebylo poprvé a ani naposled...

Dobrovského ulice

Na této fotografii, která věrně kopíruje stav ulice z nedávné doby okolo roku 1985, vidíme starou zástavbu Dobrovského ulice naproti letnímu kinu. Dnes zde najdeme jen třípatrové panelové domy s plochou střechou stavěné v letech 1987 - 1989. Jedná se o domy čp. 764, 765, 766, 767/II a jsou majetkem zde bydlících uživatelů bytů. Dům čp. 764/II má vybudovaný podchod pro chodce, který spojuje Dobrovského ulici s ostatní částí sídliště „Za Beránkem“. V hořejší části ulice jsou dva menší panelové domy čp. 778/II. a 779/II. v majetku stavebního bytového družstva.

Na hořejší straně ulice, kde byla odbočka „Na Koráb“ (také se říká Ke Korábu či Na Korábu), stálo Škrábkovo hospodářství čp. 90/II. s kovárnou. Tady kovář Míka dělal doslova zázraky. Dále stará zástavba pokračovala dolů domy s usedlostmi čp. 89/II. truhláře Antonína Rayala, přízemním čp. 128/II. soukromnice Anny Nohejlové a domem čp. 88/II. také soukromnice Josefy Králové. Po 2. světové válce se tento dům dostal do držení Josefa Štycha.

Úplně dole stál rozlehlý dům se zahradou čp. 87/II. MUDr. Engelberta Melana. Před válkou zde měl jeho otec, statkář, také Vojtěch (Engelbert), rozsáhlé hospodářství. Dokonce tu byl rybník. Občas vznikl problém a to, když pršelo. Odtok z rybníka pak byl větší. Dokonce máme záznam, že 16. února 1939 si majitelé domů čp. 57/II. Bartoloměj Homolka a čp. 123/II. Jakub Suchý stěžovali na radnici, že jim voda z rybníka podmačuje základy domků. Je to zajímavé, neboť tyto domky byly až v uličce Na Chuchli. Tenkrát byl terén přece jenom trochu jiný nežli dnes a rybník mohl být jen o půl metru výše. Jak tento spor skončil, nevíme, ale faktem je, že se časem rybník zavezl. Ještě připomenu, že si dům nechal postavit v roce 1883 MUDr. J. Polák, městský „fysikus“ (fyzik) a stavěl ho v Klatovech oblíbený stavitel Jiří Peterlák. Vždyť jeho parádní domy mají stejný stavitelský rukopis. Tento krásný starý dům byl zbourán v  roce 1986. V době socializmu zde v přízemí byla dětská ordinace MUDr. Miloše Krále a celé dvě generace obyvatel Klatov a okolí byli jeho dětští pacienti. Pan doktor byl a je menší štíhlé postavy a donedávna jsme ho vídali s jeho nerozlučným kolem v klatovských ulicích. Dnes, v roce 2008, je mu 74 let, trochu špatně chodí, ale srdce má stále zlaté. Momentálně leží v sušické nemocnici raněn mrtvicí. Zde na dětském oddělení býval primářem. Je to lékař, který léčil nejen léky, ale také vlídným slovem a duševním citem. Vždy, když si ustarané matky stěžovaly, že jejich dítě je hubené, tak jim říkával: „Buďte ráda, maminko, hubené dítě je zdravé dítě." Vzpomínáte?

Domažlická ulice

Opět nostalgická vzpomínka na to, jak před třiceti lety vypadala část tehdejší ulice Kpt. Jaroše, dnes ulice Domažlická.

Fotografie nám ukazují dvě odlišné podoby ulice. Dřívější zástavba byla řada domů a dnes zde najdeme areál supermarketu LIDL, který se postavil na podzim roku 2005. Ten velký, krásně zdobený secesní dům na dobovém snímku je čp. 15/III. postavený roku 1896 stavitelem ing. Jiřím Peterlákem jako rodinné sídlo a administrativní budova nejznámější klatovské továrny Leopolda Schifauera. My ji již známe jako „Škodovku“, neboť patřila pod podnik Škoda Plzeň. To všechno byla jedna fabrika. V myslích lidí a při hovorech se však stále říká: „Dělal jsem ve Škodovce“ nebo za doby socialismu se říkávalo „Dělal jsem u Schifauera.“  Záleželo na tom, jak starý člověk byl. To víte, vždyť za ta dlouhá desetiletí to bylo řádově několik tisíc lidí, jejichž osud byl spjatý právě s touto továrnou. Více informací najdeme v samostatném díle o této fabrice. Napravo z našeho pohledu vidíme ještě dům čp 16/III., který také byl ve vlastnictví rodiny Schifauerovy. Od tohoto domu až k železničnímu mostu bylo ještě deset domů, které se začaly bourat začátkem 80. let minulého století. Na místě čp. 16, 17, 18/III. byla v roce 1984 postavena administrativní budova Škodovky. Pozemky ostatních domů se začlenily do areálu podniku a kromě širokého chodníku se postavila vysoká obvodová zeď. Ta je tam dodnes, ale co nevidět se zbourá, neboť za pár týdnů se začne s pozemními pracemi na novém obchodním komplexu a v rámci této investice bude mimo jiného vybudována nová příjezdová komunikace do obchodního centra, včetně druhého kruhového objezdu. (Poznámka autora: v současné aktuální době měsíce srpna 2008 jsou přípravné pozemní práce v plném proudu).

Ještě se vrátím k secesnímu „Šifaurovic“ domu. Víte jaký byl konec této budovy? Po devadesáti letech přesně ve středu 19. listopadu 1986 v 9 hodin a 3 minuty dopoledne byl dům odstřelem vyhozen do vzduchu. Dle přímého účastníka, Jaroslava Jindřicha, bylo právě to tříminutové zpoždění zapříčiněno jistou potřebou přeběhnuvšího psa...