Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka na Jaroslava Prouzu

6. 11. 2010

                                              Jaroslav Prouza a jeho betlém

 

Mnoho klatovských domácností, v tento adventní čas, má doma někde „na vočích“ postavený barevný papírový, klatovský betlém. Je líbivý, působivý, vidíme majestátnou Černou věž s dalšími památkami a narození Ježíška je situováno před kapli Zjevení Panny Marie, lidově zvanou „Chaloupka“. Tento vystřihovací betlém malíř namaloval v roce 1993 a tiskem vyšel v nákladu tři tisíce kusů v roce následujícím. Víme však také něco o autorovi? Myslím si, že mnoho lidí zná možná jen jeho jméno, někdo ho již zapomněl a někdo malíře nezná vůbec. Tak si myslím, že taková malá připomínka není ku škodě.

 

Jaroslav Prouza byl klatovským rodákem, neboť se v našem městě narodil 7. dubna roku 1955. Jeho otec byl politicky nespolehlivý, studoval ve Švýcarsku výrobu sýrů a měl mnoho zahraničních kontaktů. Proto jeho syn nebyl přijat na klatovské gymnáziu, i když přijímací zkoušky udělal na výbornou. Středoškolské studium musel proto Jaroslav Prouza absolvovat přímo v Praze, kde pomohli otcovi přátelé. V Praze časem zůstal a pokračoval ve svém vzdělání na Akademii výtvarných umění. Měl vynikající učitele. Malířství, které bylo jeho zálibou od ranného dětství, studoval u profesorů Pospíšila, Oplta, Jiroudka a Čepeláka. Maloval na Šumavě, v Praze i v zahraničí. Jeho obrazy vystihovaly krásu místní krajiny, pražské nábřeží či městské periférie a motivy. Jeho doménou však byly obrazy lovecké a myslivecké tématiky, zvláště jeho zátiší jsou vyvrcholením umělcovy tvorby. Nebylo myslivecké výstavy, kde by nebyl obraz „vod“ Prouzy. Dodnes se vzpomíná na „Inchebu“ ve Veletržním paláci v Praze nebo na „Naturu Viva“ v Lysé nad Labem.
 

 

 Jeho osobní život nebyl lehký, problémem byla jeho neustálá touha někam jinam se podívat, touha po svobodě, volnosti a hlavně neuznával autoritářské jednání. Ve své době „trochu“ problém. Také ovládal několik cizích jazyků a víme to dodnes, ten kdo je moc vzdělaný je také názorově nezávislý, tudíž nebezpečný. Jeho velkou zálibou bylo fotografování a létání na rogalu. To se mu bohužel stalo osudným. V roce 1995 při zkušebním letu s novým rogalem měl nehodu a spadl z výšky 120 metrů. Zaplať Pán Bůh, že aspoň do pole. Na následky těžkého zranění ochrnul na dolní část těla. Trvalo to dlouho, ale dostal se z toho. Byl v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde dostával první psychologické rady. Hlavně domácí prostředí a otcova pomoc mu však pomohla najít novou sílu žít a malovat. V létě roku 2004 měl ve Vlastivědném muzeu Dr. Hostaše v Klatovech velkolepou retrospektivní výstavu k jeho třicetileté činnosti. Byla vydána i kniha s průřezem jeho života a tvorby. Blížila se padesátka a byl čas bilancovat. Jako kdyby to měl Osud „naplánovaný“… Na podzim ještě vystavoval v Praze, avšak při zpáteční cestě v Plzni dne 15. října 2004 se jeho nemocné srdce zastavilo…

 

V tento předvánoční adventní čas, kdy moje oči spočinou na „Prouzovic betlému“, tak vím, že se prohání na nebeském rogalu tam někde nad námi, a je konečně šťastný.