Přátelé české historie

Den narození:        15. května 1924 v Petrovicích u Měčína čp. 16

Den úmrtí:                6. března 2013 v Nedanicích u Měčína čp. 25

Život mého otce, bratra Jana, byl životem lásky, důstojnosti a věrnosti boje vůči komunistické totalitě. V jeho živote nebyli jenom radosti, ale i velká bolest. On prošel křížovou cestou, on prošel údolím smrti. Byl 10 let vězněn v komunistických lágrech nucených prací: Plzeň Bory, Praha Pankrác, Mořina, Ostrov, Jáchymov, Leznice a Leopoldov (šachta č. 7 – Svatopluk).

Přesto neztratil lidskou tvář, jako jiní věděl, že každý má svou hodnotu a jeho víra přenesena do duševní síly mu pomohla nejenom přežít totalitu, ale dodala mu důstojnost nad lidmi, kteří propadli intrikám červené strany a překlenul se přes jejich neustálé prověrky a intrikované špiclování. On nikdy nezradil, zůstal věrný!

Můj otec miloval spravedlnost a pravdu. Po amnestii nesměl pracovat ve své profesi (první z rolnické rodiny měl maturitu z Hospodářské školy v Klatovech), musel pracovat manuálně na melioracích a později v Dřevařských závodech u výroby oken. Komunistický systém se snažil inteligenci odstranit a snížit jejich možnost vlivu na ostatní. Přesto otce nezastavili, byl zapojen v roce 1968 do procesu Pražského jara a posléze do odporu proti okupaci, podepsal Chartu 77 a každého 5. května vyvěsil vlajku USA u okna ve vikýři na počest pravého osvobození Klatovska americkou armádou. Jeho vliv ale nekončil v symbolice, pamatuji si tajemné večery za zataženým oknem, kdy jsme spolu poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Později poslouchal s námi i můj mladší bratr Jan, který již ve velice mladém věku četl knihu Hovory s T. G. Masarykem (od Karla Čapka) a filozoficky debatoval s otcem. Samozřejmě nebylo překvapení pro otce, když jsem v roce 1979 odešla přes Rakousko do USA. Rodina měla povolení mě volat do Rakouska, celý hovor byl pod dohledem tajné policie. Všichni se snažili mě přesvědčit k návratu, otec byl jediný, který podpořil mé rozhodnutí s vědomím, že je pod dohledem. Byla jsem odsouzena na 2 roky vězení a ztrátě majetku. Do Čech jsem se vrátila poprvé v roce 1992 - po amnestii a pouze poté, kdy otec byl přesvědčen, že se demokracie vrátila do Čech, a že nebudu stíhána.

Otec miloval Ameriku, její ústavu, její demokracii a její styl života. Navštívil mě několikrát s matkou - manželkou Miladou, která je též obětí režimu, byli oddány pouze 3 měsíce, když otce zavřeli. Ještě dnes matka recituje všechny lágry, které navštěvovala. I ona nesměla pracovat ve své profesi, studovala na Hospodářské škole v Praze. Bylo ji určeno pracovat v Kozaku v Klatovech (výroba kožených věcí) a později přešla do rostlinné a živočišné výroby JZD Měčín. Přesto, že otec miloval Ameriku a měl možnost zůstat, vždy se vrátil podpořit syna Jana (který byl doma jako záloha) a jeho rodinu. Později, po sametové revoluci, se vracel k svým vnoučatům Janovi a Václavovi a snažil se předat štafetu nové generaci doma. Otec byl vášnivým zahrádkářem, pěstoval zeleninu i ovocné stromy, nejraději měl ořechy. Měl rád květiny měl radost, když se na něj drobné kvítí usmálo na zahrádce a často měnil vázu na stole. Jeho oblíbená barva byla modrá (jako jeho oči) a bíla. Červenou neměl rád. Otec rád zpíval, pamatoval si hezké trampské písničky jeho mládí. Otec byl velice inteligentní, sečtený, měl přehled v historii a rád debatoval o nejnovějších událostech s kamarádem Janem. Jeho oblíbená akce byla vždy schůze KPV (Konfederace politických vězňů), která mu vždy dodala nový elán. Matka vzpomíná, že si vždy zpíval: “A to proto jen, že jsem měl svou zem tak rád, dali nám ostnatý drát…” z MUKL hymna (Muž Určený K Likvidaci - hymna KPV).

Otcovu činnost v 50tých letech je možno citovat (zachoval se ručně psaný popis):

“Narodil jsem se 15. 5. 1924 v Petrovicích č.16 u Měčína, okr. Klatovy. Účast na odboji spočívala v návazné činnosti naši skupiny ve vylepovaní letáků (letáky jsme zhotovovali sami), které svým obsahem – výhrůžným tónem odrazovala funkcionáře národních výborů. Skupina čítala celkem deset členů, byla odnoží skupiny Mudr. Jiřího Krbce z Klatov. Letáky měly název - 1)Výzva k české veřejnosti a - 2)Všem místním národním výborům. Oba druhy letáků byly podepsány pseudonymem Ivo Zlověstný.

Prostor byl zvolen na trase Nepomuk - Klatovy - Železná Ruda, Domažlice - Klatovy - Plzeň. Účinek: 19 místních národních výborů se rozpadlo odmítáním funkcí. Byl jsem toho času zaměstnán ve Stříbře jako správce - vedoucí domova mládeže - sektor bednáři a mlynáři. Učňům jsem umožňoval poslech zakázaných stanic: Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a Volá Londýn. Počet učňů 40 bednářů a 40 mlynářů.

Činnost skupiny od poloviny června 1948 do 4. 6. 1950. Ve Stříbře jsem byl 3. 6. 1950 zatčen a následně odsouzen 16. 8. 1950 na 15 roků, ztrátě majetku; 8. 11. 1951 na 18 let, ztrátě majetku; 12. 5. 1960 amnestován z Leopoldova.

Skupina: Vojtěch Beran, Ladislav Beran, Karel Sejkora, Jan Touš, Vladislav Tříska, Josef Husník, Karel Motlík, Josef Tykal, Jaroslav Zavadil, Jaroslav Beška. Dnešního dne jsme dožili už jen 3, ostatní jsou po smrti. Skupina od roku 1948 do 3. 6. 1950, kdy jsem byl ve Stříbře zatčen.” (konec citátu).

Jako by nám chtěl říci: Můj život příteli, se zakrátko skonči, ale je naděje, nechte vědět dnešním mladým lidem co se opravdu dělo, odhalte červený závoj a ukažte pravou brutalitu marxisticko-leninské ideologie. Jeho boj je tvůj boj! Jeho vítězství je tvoje vítězství! Tvoje důstojnost a tvoje naděje našla cestičku do jeho srdce a životního boje. Tvoje svoboda, tvoje demokracie je jeho dědictví nám všem.

Otec bude vždy v našich vzpomínkách, jeho boj za spravedlnost, jeho důstojnost, jeho jemný úsměv a příjemný hlas. Pokud se vám někdy zasteskne, zadívejte se na hvězdnaté nebe. Tam, v souhvězdí Býka, je hvězda nesoucí na věky jeho jméno - Jan Touš 05151924 (koordinace: RA 4h 41m 17s D 19°9’).

Jiřina Ramescu, dcera a autorka článku, leden 2014

Příspěvek ke konferenci o 3. odboji  – Klatovy 5. a 6. března 2014