Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výročí 100 let prvního letadla v Klatovech

30. 10. 2012

         První aeroplán v Klatovech viděný 

 

Tak nějak a podobně psaly noviny v celé zemi o našem městě. Trochu se omlouvám za zpoždění, ale čas je rychlejší nežli my, takže jsme výročí o pár dní „propásli“. V sobotu 27. října 2012 tomu bylo přesně sto let, kdy v Klatovech bylo vidět na obloze letadlo. Pro všechny přítomné lidi to musel být nezapomenutelný zážitek, poněvadž na obloze kromě lítajících ptáků žádnou neživou věc nikdy neviděli. Možná někdo někdy horkovzdušný balón. Pro někoho to také mohlo být rouhání proti Bohu. „Jen počkejte“, říkali... A když za necelé dva roky začala světová válka, tak říkali: „Tak vidíte...“ Většina obyvatelstva byla však již seznámena s technickým vývojem lidstva a brala tuto akci za společenskou událost.

 

Organizátorem byla místní tělovýchovná Jednota sokolská a v pořadatelství jí pomáhali členové hasičsko ochranného sboru. Místo pro konání této vzácné podívané bylo vybráno prostorné dragounské vojenské cvičiště u Chaloupek u Točníka (u Klatov). Pořádání takové události vyžadovalo velké úsilí v zabezpečení prostoru, bezpečnosti lidí i majetku. Bylo zapotřebí velkých finančních výloh, které z většinové části hradil sám aviatik z vlastních zdrojů. A kdo byl jím ptáte se? Byla to přímo tehdejší ikona českého leteckého nebe, inženýr Eugen Čihák z Pardubic (1885-1958). Byl bratrancem prvního českého vzduchoplavce, letce inženýra Jana Kašpara (1883-1927), který 13. května 1911 vykonal slavný let z Pardubic do pražské Velké Chuchle. A jak to bylo u nás v našem městě? Eugen Čihák se svým doprovodem přijel do Klatov již v sobotu 26. října, ale letadlo z nepochopitelných důvodů uvízlo na vlakovém nádraží v Ražicích a do Klatov bylo dopraveno až v neděli ráno. Než ho přivezli na cvičiště bylo skoro poledne. Čihák se dal se svým týmem ihned do práce, postavili hangár, zázemí a smontovali letadlo. Čiháka v Klatovech doprovázeli výše zmíněný bratranec Jan Kašpar, jeho bratr, taktéž aviatik, Hugo Čihák, úspěšný automobilový závodník Václav Wondřich a redaktor „Národní politiky“ Jaroslav Kalva. Před třetí hodinou odpolední bylo vše připraveno a bez jakéhokoliv odpočinku Čihák nastoupil do letadla. Jednalo se o jednoplošník „RAPID“ Bleriotova typu. Celý aeroplán byl zmontován ve vlastní dílně v Pardubicích a vážil dvě a půl tuny. Motor byl rotační sedmicylindrový, vážil 60 kg a stál 25 tisíc franků. Vrtule měla 12 obrátek za minutu a stála tisíc korun. Nádrž byla na 30 kg benzinu a stroj mohl letět až 80 km za hodinu.

 

Samotný let byl fascinující. Čihák spustil motor letadla a přivázal ho silným lanem k železnému kolíku. Každému přítomnému divákovi se zatajoval dech při pohledu na otáčející vrtuli, která se „zavrtávala“ do vzduchu a na ohlušující burácející motor. Každému bylo jasné, že vlézt na takový „pekelný“ stroj vyžaduje velkou odvahu, pevné nervy a zdravou duchapřítomnost. A to byla prosím jen zkouška letadla. A pak to přišlo. Čihák dal povel k odvázání letadla, nastartoval, několik dobrovolných hasičů drželo letadlo při zemi do té doby než dostali povel k puštění. Poté Hugo roztočil vrtuli, hasiči pustili letadlo a celý stroj se dal do pohybu. Letadlo se po několika desítkách metrů lehce odlepilo z travnaté plochy a zamířilo do výšin. Povětří bylo poklidné a obloha lehce zatažená. Čihák rovnováhu letadla udržoval mohutnými nepohyblivými křídly, směr a výšku řídil směrovým a výškovým kormidlem upevněným vzadu, která ovládal pákovým převodem. Když dosáhl požadované výšky zamířil ke Křesťanskému vršku, kde učinil velký oblouk a vrátil se zpět k obecenstvu. Tady udělal ve stometrové výšce promenádu podél přihlížejících a opět zamířil nad město. Ve 150 metrech zamířil směrem na Točník a před zraky užaslých diváků udělal ladnou osmičku. Následně udělal ještě jedno kolo a zamířil k zemi. Let trval cirka 13 minut a když Čihák sestoupil z letadla všichni mu srdečně gratulovali. Také si mysleli, že bude let opakovat, ale Čihák se svým týmem letadlo zavezl do hangáru a po nějakém čase zamířili na točnické nádraží, aby stihli vlak domů. V průkopnických pionýrských počátcích, nejen letectví, bylo financování servisu a zázemí úspornější nežli dnes.

 

Tato velkolepá klatovská akce byla všude kladně hodnocena a Klatovy se zařadili mezi prvních několik vyvolených měst v Čechách (ba i v Evropě), kde obyvatelé viděli na vlastní oči letadlo. Jediná menší skvrna na podařeném podniku byla účast místních lidí. Prý z města to bylo daleko. Naproti tomu bylo hodně lidí z okolních měst a obcí. Dle dobové zprávy mohl být počet větší. A ještě jeden „škraloup“ měla tato akce. Některým lidem z řad tak zvané inteligence se nelíbilo, že museli uposlechnou pokynů obyčejných hasičů (pořadatelů) a nejít přímo přes cvičiště, ale pěkně to obejít. Bylo hodně slovních ataků, však to znáte, když pán „musí“ poslechnout kmána... Ale sláva to byla veliká a hodně dlouho se o tom mluvilo. Také zápis v městské kronice se o tom učinil, takže je dobré, abychom si to připomenuli i my.