Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoce v Neurazech

26. 4. 2019

                            Sváteční odpoledne v Neurazech

Velikonoce jsou nejen svátky jara, ale také svátky všech věřících, neboť v těchto dnech se připomínají více nežli dva tisíce let staré události, kdy došlo k ukřižování Ježíše Krista a následně jeho Zmrtvýchvstání.

Na Bílou sobotu, 20. dubna 2019 se v obci Neurazy na jižním Plzeňsku (na hranici s klatovským okresem) uskutečnila velmi srdečná vzpomínková akce, kterou realizoval občanský spolek „Přátelé české historie“ z Klatov, ve spolupráci s Obecním úřadem v Neurazech. Cílem tohoto aktu, bylo připomenutí jedné statečné mladé dívky, Marii Kvíčalové, která svým dílem přispěla ke vzniku samostatné Československé republiky.

Samotná vzpomínková slavnost se konala na místním hřbitově od 13:30 hodin a předcházela jí instalace pamětní destičky na inkriminovaný hrob Marii Stichenwirthové - Kvíčalové (19. 4. 1890 Lovčice – 11. 6. 1965 Mariánské Lázně) v pondělí odpoledne, kdy Ivan Rubáš a František Pohanka odborně provedli svojí práci. Ve čtvrtek byl hrob příbuznými omyt, upraven a slavnostně vyzdoben, včetně zakrytí destičky.

V úvodu všechny přivítal a pozdravil Ivan Rubáš, který celou čtyřicetiminutovou slavnost moderoval. Vzápětí celý hřbitov ztichl, neboť soukromý zemědělec a milovník pěkného zpěvu v jedné osobě Martin Nejdl ze Zbyslavi, zazpíval svoji první písničku „O hřebíčku zahradnický“. V další části úvodu Ivan Rubáš přítomné seznámil s naší spolkovou činností a s důvody, proč se vlastně tato vzpomínková akce uskutečnila. Následně vyzval starostku Neuraz Marii Svejkovskou (za obec), Josefa Sudu (za spolek) a Evu Pohankovou (za příbuzné), k slavnostnímu odhalení pamětní destičky. Došlo také k položení květin s československou trikolórou z rukou paní starostky. Potom následovaly slavnostní projevy, nejprve starostky Marie Svejkovské a po ní Josefa Sudy, který svojí řeč začal procítěným zpěvem jedné sloky staré vlastenecké písně. Po projevech nám Martin Nejdl svým školeným hlubokým hlasem zazpíval druhou písničku „Čechy krásné, Čechy mé“. V úžasné atmosféře program pokračoval hudebním vystoupením mladičké Adélky Zítkové (prapravnučka Marie Kvíčalové), která svojí pěknou hrou na flétnu předvedla slavnou část melodie Smetanovy Vltavy. Po ní přišla k hrobu Eva Krausová, která se převtělila do osoby Marie Kvíčalové a nostalgicky připomněla svůj vztah k rodnému Pošumaví. Za ty léta spolupráce jsme si již zvykli na její precizní herecký výkon. Dále jsme ještě vyslechli třetí písničku „Ach synku, synku“, v podání Martina Nejdla. Závěr byl opět v režii moderátora akce Ivana Rubáše, který všem aktérům zvlášť extra poděkoval a ještě jednou připomněl, že Velikonoce jsou svátky skonu a vzniku nového života, a jedno od druhého oddělit nelze. Proto je třeba na život nahlížet moudře a brát s pokorou vše jak přichází. Dobré i to špatné. Úplně na závěr nám Martin Nejdl zazpíval československou státní hymnu, a k jeho zpěvu se přidali bezmála všichni ostatní přítomní.

Po této důstojné akci na hřbitově jsme se všichni přesunuli do místního hostince, kde se rozdaly pamětní listy a byly připraveny domácí párky k malému občerstvení. Společenské klima bylo srdečné a debaty u stolů to potvrzovaly. Všem bylo blaze na duši.

Velké poděkování zasluhuje Josef Suda z našeho spolku, neboť on přišel s nápadem zorganizovat tuto akci a připomenout zapomenuté hrdinství mladé české dívky z našeho kraje.

Finanční náklady v sumě necelých 12. tisíc korun (destička, pamětní listy, filmování, vystoupení, doprava, dárky a občerstvení) byly hrazeny naším spolkem a sponzorským darem Josefa Sudy.

Pokud vezmeme v úvahu kvalitu zážitku z velikonočních Neuraz, za krásného slunného počasí, k poměru vynaložených peněz, zjistíme, že ty velké věci dělané „od srdce“, jsou vlastně zadarmo.

 

Ivan Rubáš, 24. 4. 2019, Klatovy                                              

 

Hlavní proslov přednesený na pietní vzpomínce na hřbitově v Neurazech

dne 20. dubna 2019

 

     „Daleko v cizině vzpomínám, daleko rodná je zem.

     Pozdravy tesklivé posílám po hvězdách do vlasti své.

     Měsíčku na nebi, jedno přání mám,

     o Zlaté Praze vypravuj,

     o zemi, krásné a milé nám,

     o zemi české, kde domov můj.“ 

 

     Hezké odpoledne!

 

     Tuto píseň jsem slyšel již v roce 1969, tedy před padesáti lety, od českého exulanta, který tehdy přijel do naší vesnice navštívit svou příbuznou rodinu. Její slova a melodie mě vytanuly na mysli, když jsem pro dnešní pietní slavnost měl vzpomenout na neobyčejnou ženu, paní Marii Stichenwirthovou, rozenou Kvíčalovou, zde u místa kde je pochována.

      Slova této nostalgické písně vyjadřují stesk a touhu po domově. A české zemi, kterou čeští přistěhovalci do Ameriky houfně opouštěli. Někdy i neradi, ale hlavně z existenčních nebo i politických důvodů, již od konce 18. století a v cizině na ni stále s láskou vzpomínali.

      Později, na začátku 20. století, do Ameriky ke svým příbuzným přijela mladá dívka z našeho krásného, i chudšího Pošumaví, aby se tam u nich připravovala do svého dalšího života. Mnozí z krajanů již tehdy byli ve spojení i s českou politickou emigrací působící v Americe a která v českých krajanských i jiných spolcích krajany a místní americké občany seznamovala s českou realitou a s tehdejším děním v Evropě. V Rakousku - Uhersku v té době vrcholilo mnohaleté úsilí vybrané části inteligence české i dalších slovanských národů, ujařmených v této monarchii, o sebeurčení svých zemí.  A v takovém vlasteneckém prostředí tam mladá slečna Marie Kvíčalová začala žít.

      Po vzniku války v roce 1914 se vůdčí osobností protirakouského odboje stal profesor Tomáš Garique Masaryk a odešel do exilu pracovat pro českou otázku. Zahraniční odboj, jím vedený, se ke své činnosti snažil využít všech možností, politických, diplomatických, zpravodajských i vojenských, které měl k dispozici. Potřeboval však zajistit neustálé spojení s odbojem v Čechách a podporu jeho financování. V listopadu roku 1915 byla c. a k. úřady zakázána Česká obec sokolská a Sokol rozpuštěn. Toho využil tehdejší starosta Sokola, JUDr. Josef Scheiner a převedl do zahraničí značné finanční částky patřící Sokolu, i své vlastní, a tak pomohl zabezpečit činnost našich odbojářů v cizině. Pomoc poskytli také naši krajané v zahraničních sokolských jednotách. Další krajané začali mezi Čechoameričany organizovat finanční sbírky, přednášky a další pomoc na podporu myšlenky budoucího Československa. Pozdější vznik nové republiky byl tedy financován a uskutečněn většinou z vlastních národních zdrojů, naši odbojáři nebyli vypláceni z prostředků žádného jiného cizího státu!

        Zároveň mezi Čechy žijícími v USA, kteří mohli občas navštěvovat starou vlast, vytvářeli kurýrní službu, zajišťující styk a doručování zpráv mezi odbojem v zahraničí a odbojáři doma pomocí kurýrů. Zvláště s T. G. Masarykem v Londýně a Edvardem Benešem v Paříži. Ne každý kurýr mohl bez problémů světem cestovat, musel mít důvěryhodné doklady. Těmi, kdo se zhostily tohoto nelehkého a nebezpečného úkolu, byly také odvážné mladé ženy, pobývající především ve Spojených státech a také manželky činovníků tamních krajanských spolků, s pasy na svá dívčí jména. Ženy měly mnohem větší možnosti volnějšího pohybu, byly méně viditelné a nepodléhaly vojenské službě. Mohly také využít i svých ženských předností a obelstít kontrolní orgány. Sedmnáct českých žen a dívek tak riskovalo své životy, působily jako špionky-kurýrky a pendlovaly mezi Prahou a světem s důležitými informacemi. Ty se obvykle učily nazpaměť nebo je zašifrované zašívaly do svých korzetů. Bylo to nebezpečné a v případě jejich nalezení to mohlo být pokládáno za velezradu nebo zemězradu a byly za to vysoké tresty až smrt. V Praze tyto kurýrky předávaly zprávy a pokyny místnímu odboji, soustředěnému v tajné organizaci zvané „Maffie“, vytvářené z vlastenců, většinou členů Sokola. Zpět přivážely zprávy o situaci a náladách doma.

 

        Mladá slečna Marie Kvíčalová z Lovčic byla při svém pobytu ve Spojených státech amerických také zapojena do spolkového krajanského dění.  Narodila se na Klatovsku, v Lovčicích čp. 19, dne 19. 4. 1890. Jak už bylo uvedeno, jako sotva dospělá dívka odjela do Ameriky ke svému staršímu bratrovi, který tam již žil, na službu a vyučila se tam švadlenou. Doma s rodiči zůstala její mladší sestra. Před svým návratem do vlasti se Marie odvážně rozhodla souhlasit s pomocí českému odboji a vykonat záslužnou vlasteneckou kurýrní službu. Byla požádána o předání tajné zprávy T. G. Masarykovi v Londýně a odbojářům v Čechách.  S poselstvím vyplula z New Yorku dne 20. července 1916 na skandinávské lodi. Po jejím přistání v Londýně se tam nechala dopravit k T. G. Masarykovi a ústně mu předala tajnou zprávu. Poté pokračovala vlakem přes Kodaň a Berlín úspěšně do Prahy. Zde vyhledala vedoucího odbojové organizace Maffie JUDr. Přemysla Šámala a také jemu odříkala naučený vzkaz.

      Ve svých dochovaných psaných osobních vzpomínkách Marie Kvíčalová uvedla, že když ji oslovili krajanští spolupracovníci odboje, tak neváhala a souhlasila s cestou do Čech. Počítala s opětným návratem a tak si sbalila věci jenom na šest týdnů. Dne 10. 8. 1916 převzala Benešem napsaný vzkaz, který si měla zapamatovat. Bylo to dvacet stránek blokového papíru a tak prý to udělala jako dřív ve škole, když se měla něco naučit. Pročetla si to několikrát, než šla spát a ráno, se zavřenýma očima, se snažila si z paměti všechno vybavit a zopakovat. Zpráva obsahovala informaci, že italský ministr zahraničí Sidney Sonnino souhlasí s rozbitím Rakouska-Uherska a s osamostatněním českých zemí. Také, že v zahraničí vzniká české vojsko. Nakonec přidala zprávy z front.   

   Snaha a působení odbojářů bylo později úspěšně dovršeno vyhlášením Republiky Československé dne 28. října 1918. Jak je tedy známo a doloženo, i za pomoci vlastenecky zaměřených krajanů ve světě.

      Zpět do Ameriky se však Marie, už i kvůli právě probíhající světové válce, nevrátila a doma uzavřela manželství s panem Janem Stichenwirthem, mlynářem v sousedních Bližanovech čp. 38. Tam poté oba prožili svůj další společný život, v práci pro uživení rodiny. Postupně se jim narodily 3 děti, dcera Marie, syn Jan, ten zemřel v 18. letech, v roce 1941 na tuberkulozu a také Anna, druhá dcera, jim brzy zemřela, ve svých 10. letech v roce 1940 na otravu od zubu. Dcera Marie později odešla se svým manželem, učitelem, na Chebsko a rodiče doma zůstali sami. Ve svém pokročilém stáří ještě těžce pracovali v JZD a žili skromně. Poslední roky svého života Marie  Stichenwirthová prožila u rodiny dcery Marie v Mariánských Lázních. Na podnět své dcery, aby ještě využila znalost anglického jazyka, se tam zabývala překládáním různých textů, anglické učebnice a také písniček, které i ve vyšším věku stále ráda a krásně zpívala. Její dcera Marie zemřela v roce 2001.

       Paní Marie Stichenwirthová, rozená Kvíčalová, zemřela dne 11. června v roce 1965. Je pochována na tomto místě se všemi svými dětmi, zetěm a vnučkou Blankou. Spolu s námi jsou tady přítomny její dvě ještě žijící vnučky, paní Jana Novotná z Mariánských Lázní a Eva Pohanková z Plánice, obě se svými rodinami. Třetí, nejmladší vnučka Blanka Jeřábková, již zemřela v r. 2016 a je pochována zde, se svými rodiči a se svojí statečnou babičkou Marií. Dnes je tady s námi přítomen její pozůstalý manžel Jaroslav.                                                    

       Je důležité, aby povědomí o jejím šlechetném činu pro vznik budoucího samostatného českého státu nebylo zapomínáno a aby bylo uchováno v paměti i příštích generací našeho národa. Rozhodl se proto občanský spolek „Přátelé české historie“ v Klatovech, pro stálé připomínání této vlastenky veřejnosti, umístit pamětní tabulku na hřbitovní pomník přímo zde, na místě uložení jejích ostatků, na hřbitově v Neurazech. Patřila mezi deset nejvýznamnějších kurýrů a neohroženě pronesla tajné poselství přes půl světa a úspěšně ho doručila. Náš stát i my jí máme tedy za co děkovat.

        Protože víme od jejích vnuček, že „babička Komendů“, jak se jejich mlýnu říkalo, si vždy ráda a často zpívala, zahraje své prababičce na flétnu jedna z jejích současných čtyřech prapravnuček, Andělka, melodii symfonické básně Vltava.

  

Proslov připravil a na hřbitově v Neurazech pronesl pan Josef Suda ze z. s. „Přátelé české historie“.

Na slavnosti také promluvila starostka Obce Neurazy, paní Mgr. Marie Svejkovská.

Na závěr byla zazpívána původní státní hymna Československá v podání mladého interpreta, pana Martina Nejdla.  

Celý program uváděl pan Ivan Rubáš, předseda spolku Přátelé české historie v Klatovech.   

Audiovideoreportáž ze slavnosti provedla s.r.o. FilmPro a je uváděna na www.filmpro.cz.