Princezna se zlatou hvězdou z Kašovic
Kašovická princezna
O Kašovicích u Sušice se v 19. století také psalo v souvislosti s pověstí o „Kašovické princezně se zlatou hvězdou na čele“, kterou písemně zaznamenal František Alexandr Heber (1815-1849). Něco málo o tomto zapomenutém německém Čechovi žijícímu hlavně v Praze, který předčasně zemřel ve věku 34 let. Byl vášnivým amatérským historikem, který se kvůli svému koníčku naučil češtinu a latinu. Budoucnost ho zatratila kvůli tomu, že psal německy, což Češi již v 2. polovině 19. stol. neakceptovali a pro Němce nebyl vzorem hrdé národnosti a vlastenectví. Jeho životním snem bylo navštívit všechny české hrady (i již zaniklé) a sepsat je do jednoho velkého díla. Popsal celkem 586 míst, které navštívil a nakreslil 358 dnes velmi ceněných rytin. Jeho nedokončené dílo bylo inspirací pro věhlasného Augusta Sedláčka (1843-1926), který se proslavil patnácti svazkovým dílem „Hrady, zámky a tvrze království Českého“.
A co samotná pověst? To jednou v dávných časech žil někde v Pošumaví mocný pán, který měl za manželku ženu, která měla na čele zlatou hvězdu. Tu si přivedl do svého hradu i jejím dítětem, dívkou zvanou Boženou, která měla na čele stejnou zlatou hvězdu. Když žena umírala, tak řekla svému mužovi, že pokud by se chtěl znovu oženit, tak si musí najít takovou, která bude mít zlatou hvězdu jako ona. Pán se tedy vydal do světa, ale po dlouhém hledání žádnou takovou nenašel. Když se vracel sám domů, Božena měla obavy, že otčím si bude chtít vzít za manželku právě jí. Na nic nečekala, svázala si do uzlíku svoje věci a z domova utekla. Cestou si vyměnila s nějakým žebrákem oblečení a v přestrojení pokračovala dál. Po dlouhém putování došla až ke kašovické rytířské tvrzi, kde poprosila v kuchyni o službu. Kuchař si myslel, že jde o potulného jinocha a jelikož měl dobré srdce a potřeboval pomocníka, tak svolil. A tak mladá Božena převlečená za chlapce pomáhala starému kuchaři v přípravě jídla pro kašovického pána a čas plynul... V mnohém ho zastala a on byl za její pomoc vděčný. Proto také, když jednou požádala o údajné navštívení svých příbuzných a uvolnění z denní služby, tak svolil. Jenže to byla záminka, protože se Božena dozvěděla, že rytíř Václav, tak se její nový pán jmenoval, který byl mladý a pohledný, pojede do Sušice na významný ples. V lese měla tajnou skrýš, kde se převlékla do krásných šatů a pospíchala také na ples. Když vstoupila do sálu, všichni oněměli, protože takovou krásku se zlatou hvězdou na čele ještě nikdy neviděli. Nejvíce se o ní zajímal právě kašovický pán rytíř a nejvíce s ní tancoval a rozmlouval. Náklonnost byla oboustranná a mladý pár si na památku vyměnil prsteny. Když však odbila půlnoc, Božena záhadně zmizela. Ráno v kuchyni bylo vše při starém a tak žádné podezření na ní nepadlo. Kuchtík udělal pro pána vydatný oběd, do kterého Božena v nestřeženém okamžiku vložila pánův zlatý prsten. Rytíř Václav byl myšlenkami ještě na plese v náručí krásné neznámé, když na talíři spatřil svůj vlastní prsten. Marně pátral a přemýšlel o tomto nálezu, ale ničeho se nedovtípil. Od té doby byl jako vyměněný. Z veselého společníka se stal zádumčivý samotář, který stále myslel na svoji vyvolenou... Za rok byl v Sušici další ples a Václav doufaje, že tam spatří svůj „osud“ odjel do města. A spatřil. Celý večer patřili jenom sobě a tajná láska sužující oba propukla naplno... Božena se opět o půlnoci vytratila, druhý den dala do jídla perlovou růžičku, Václav pochopil a děkoval osudu. Svatba byla veliká a dětí jako smetí... Však to znáte. Ápropos, že něco chcete říci? Ano, tuto Heberovu pověst také slyšela a zaznamenala Božena Němcová (1820-1862) a její pohádku „O princezně se zlatou hvězdou na čele“ známe všichni dodnes. Pohádky milujeme, protože oproti normálnímu životu vždycky dobře a šťastně skončí...
