Panna Marie Klatovská - zázrak v r. 1685
Kaple Zjevení Panny Marie
lidově zvaná „ Chaloupka “
Barokní kaple, údajně z roku 1686* (pravděpodobně je správnější údaj rok 1708), je prostá stavba obdelníkového tvaru s absidou na východní straně se sedlovou střechou zakončenou cibulovitou věžičkou, ve které byl zavěšen zvon Panny Marie z roku 1759 od zvonaře Petera Antoniuse Jacominiho. V naší době, již několik desetiletí, je viděn ve stálé expozici klatovského muzea. V současnosti má kaple nový zvon, zhotovený a umístěný asi až v 90. letech 20. století. Vnitřní strop je zaklenut půlkruhovou valenou klenbou, která je rozdělená na dvě části ve které se kolmo stýkají dvě a dvě samostatné okenní zaklenutí. V prostoru mezi dvěma svorníky je vymalovaná barevná freska s Ježíšem Kristem a orodující Pannou Marií, která byla "objevena" až v r. 1996. Nápis zní: "Svatá Marie matko Boží pros za nás hříšné." V presbytáři je malá křížová klenba s hřebínky. Na severní i jižní straně jsou dvě okna s půlkruhovými klenbami, které jsou zakomponovány do centrální klenby. Na nedochovaném oltáři z roku 1708 byla kopie obrazu Panny Marie Klatovské. Tento obraz se v kapli ještě nachází. Kaple má barokní štít s malým oknem směřovaný na západ a do roku 1996 byl vyzdobený čtyřmi sochami. Ve štítovém okně byl na plechu vymalovaný původní obraz Panny Marie Klatovské, který byl v roce 2009 nahrazen novou kopií, namalovanou Zdeňkem Presslem z firmy Štuko. Vchod je jednoduchý, s dvojkřídlovými dveřmi, žulovým ostěním a překladem, a vedle vchodu po obou stranách jsou barokní niky, bohužel dnes již bez soch. Nad vchodem se nachází, kdysi zamalovaná, barevná freska s výjevem Panny Marie. Tu obnovil akademický malíř a restaurátor Zdeněk Novotný z Prahy. V 80. letech 20. století usiloval tehdejší socialistický režim, z důvodu blízké panelové výstavby, o zbourání, ale díky postoji Patera Antonína Šestáka se tento záměr neuskutečnil. V roce 1996 kaple prošla statickým zajištěním a byla udělána nová střecha. Na jaře roku 2009 proběhla další rekonstrukce, včetně interiéru a venkovní fasády. Iniciátorem byl KPK Klatovy, který byl úspěšný se žádostí o dotace z evropských fondů. Také se vrátily čtyři opravené sochy sundány při předešlé opravě. Byla taktéž restaurována ústřední freska nad hlavním vchodem. Všechny práce, jak v roce 1996, tak i v roce 2009 kvalitně provedla místní specializovaná firma na obnovu památek - ŠTUKO ARS, rodiny Václava Fleisiga a synové. Kaple je kulturní nemovitou památkou.
* - Roku 1668 koupil Jiří Prunar s manželkou Lidmilou za 73 zlatých tzv. Trávníčovskou chalupu. Po nich tam byl jejich syn Samuel. Prunar byl sklenářem - proto se také uvádí v různé literatuře, že bydleli ve „sklenářově chalupě“. Po zázraku byla chalupa odkoupena městem a roku 1687 vyplacena Prunarovi částka 150 zlatých. Roku 1708 byla městem dána částka 361 zlatých na stavbu kaple - proto údaj roku 1686 na pamětní desce je pravděpodobně myšlen o myšlence postavení kaple, ale ne o její fyzické stavbě – vše dle kroniky města Klatov Jindřicha Vančury, 4. díl, 654 strana.
V roce 1934 byla na kapli, z našeho pohledu vpravo od vchodu, umístěna bronzová informační deska o rozměrech 60 cm x 40 cm, kterou zhotovil Bohuslav Ulč a odlil Emanuel Kolerus z Klatov. Tato deska patřila do souboru zhotovených desek Spořitelnou města Klatov, který byl darován městu Klatovy. Bohužel několik desek bylo časem odinstalováno či zcizeno (Mercandinovy sady, kostel sv. Anny, Parkány) a také kaple „Chaloupka“ byla postižena. Zde se na krádež přišlo kolem 11. dubna 2006. Iwan Rubáš přes tehdejší klub KPK Klatovy inicioval návrh na opětné zhotovení desky, kterou také nechal zhotovit. Hodnotu modelu a odlití desky ve výši 40.000 Kč uhradil zcela patriot pan Karel Král z Loučan, který je jako donátor uvedený přímo na desce. Autorem nové desky je opět náš příznivec, významný český medailér, Jaroslav Bejvl (* 1941 Janovice n/Úhl.) žijící v České Kamenici a odlití provedla firma Hejtmánek Praha. Deska je zhotovena z umělé pryskyřice s bronzovým práškem vytvářející kovovou patinu a její rozměry jsou 60 cm na šířku a 45 cm na výšku. Vlastní instalace (Iwan Rubáš a Ondřej Vansa) byla 6. července a slavnostní odhalení desky spojené se mší a vysvěcením (pater Antonín Bachan) proběhlo v úterý 8. července 2008.
Sochařská výzdoba
Je to až neuvěřitelné, ale tento malý prostor obsahoval v minulosti osm pískovcových soch. Dnes jich tady najdeme šest. Na štítě jsou dva barokní andílci a dvě sochy světců. Pravděpodobně jde o sv. Jáchyma a sv. Annu. Tyto čtyři sochy byly v roce 1996 sundány firmou ŠTUKO ARS, následně restaurovány a v roce 2009 opět instalovány. Ve výklencích vedle hlavního vstupu byly sv. Jan Nepomucký a Panna Marie s Ježíšem, tzv. Pieta. Tyto dvě sochy byly odstraněny na začátku 50. let 20. století. Jan Nepomucký byl "hozen" dovnitř a poškozen. Kam přišla P. Marie - nevíme. Všechny sochy byly barokní a vznikly v době prvních let kaple. Před kaplí najdeme sochu Panny Marie Immaculaty z roku 1746 s nápisem „Nad hvězdy krásná, nad slunce jasná. Matko Páně, pros za nás. AVE“. Kdysi stávala před hradbou vedle schodů a byla sem převezena v roce 1898, ale nevíme odkud. Druhá socha je sv. Václav z roku 1772 s chronogramem „SANCTVS WENCESLAVS SIT MEDIATOR“, která do roku 1924 stála u vchodu do Špirkovského mlýna (dnes Okresní soud). Poté byla umístěna na levou stranu u vchodu do kaple. Kolem roku 1979 byla přemístěna na své nynější místo. Jedná se o jedinou rokokovou sochu v Klatovech a obě dvě sochy na žulových podstavcích jsou nemovité kulturní památky.
Legenda o klatovském
Po Třicetileté válce někdy kolem roku 1650 přišel z italské z vesnice Re ležící u jezera Lago Maggiore do Klatov kominík Bartoloměj Rizzoleti (r. 1652 byl přijat za měšťana). Usadil se zde, oženil se, ale jelikož s manželkou nemohli mít děti, tak si vzali jako schovanku (dnešní adopce) Annu rozenou Rýmerovou. Ta se v dospělosti vdala za místního krejčího Ondřeje Hirschbergera. Ten byl pravý opak svého tchána, řemesla si příliš nehleděl a často se díval na dno džbánku... Věno manželky se časem utratilo, přišly dluhy a často se museli stěhovat. Naposledy bydleli v chalupě čp. 99 Klášterského předměstí. Z celého majetku zbyl jen mariánský obraz, se kterým jeho tchán přišel do Klatov. V té době, když na rodinu dolehla opravdová bída, přišla i nemoc dětí. Hirschberger se snad opravdu ze zoufalství začal u obrazu modlit a děti se uzdravily. Na mysl mu přišla odvážná myšlenka, jak si dopomoci z bídy. Jelikož zbožnost lidí v té době byla velká a patřila k normálnímu, tehdejšímu životu, začal modlením u obrazu „léčit“ i své známé a kupodivu úspěšně. Hlavní zázrak se stal v neděli 8. července roku 1685, kdy obraz bez příčiny začal potit krev. Zpráva tato se rychle rozšířila po městě, vyvolala senzaci a davové šílenství. Jezuita Loučanský byl k celé věci nedůvěřivý a žádal vysvětlení, avšak děkan farního kostela Pater Jan Vojtěch Štodlar a císařský rychtář města Jan Filip Hoch z Hochu byli jiného mínění. Spěchali na místo zázraku a „očitě spatřili pravdu“. Obraz byl přenesen do kostela na hlavní oltář, aby lid v co největší míře mohl vidět tento zázrak. Tento diplomatický tah obou pánů měl za důsledek to, že celé město a okolí podlehlo této atmosféře ve městě a dá se to přirovnat k eufórii osvobození města v květnu 1945. Byla vytvořena v Praze nezávislá světská komise a ta, mimo jiného, na základě očitých svědků z řad lidí rozhodla o pravosti zázraku. Na jejím základě v neděli 23. září roku 1685, což je v těchto případech uznávání zázraků kupodivu velmi krátká doba, uznal tento jev za zázrak přímo pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Vize děkana a rychtáře o vytržení města z letargie a o jeho nové prosperitě se naplnila a již následující rok na první pouť druhou neděli v červenci, v den zázraku, přišlo do města na mnoho tisíc poutníků. Prosperita města šla nahoru a instinkt hlavních aktérů, že „by z toho něco mohlo býti“, se potvrdil. My jim za to dnes můžeme jenom poděkovat, neboť nebýt tohoto zázraku, nepřišly by do města takové peníze, za které se postavily nové barokní Klatovy. A jak dopadla tato story? Na místě chaloupky se postavila nová kaple Zjevení Panny Marie lidově zvaná „Chaloupka“ a náš Hirschberger byl jmenován opatrovníkem obrazu a dostal dědičně k obývání tzv. „Vovsovský domeček“. Skončil však podivnou smrtí. Jednou při strojení oltáře stál na žebříku, ten podklouzl, Hirschberger se lekl a při škubnutí si natrhl žilku na krku. Ten mu otekl a do tří dnů zemřel. Jeho potomci se udrželi v této službě až do roku 1899, kdy vymřeli po meči.
Milostný obraz
Tato kopie původního obrazu z kostela sv. Mauricia v Re v Itálii, který byl vytvořen již v období 13. až 14. st. dle vzoru byzantských ikon byla namalována ještě ve své domovině a dnes je umístěna na hlavním oltáři arciděkanského kostela Narození P. Marie v otočném rámu. Od roku 1699 se nosí v čele církevní, každoroční poutě její další kopie a logicky vzato časem vznikaly další kopie, které mají také věřící sílu milostného obrazu. Najdeme je na domech, oltářích, hřbitově, božích mukách, na pranýři u Kašperských Hor, v různých kostelích po jihozápadních Čechách, ale také v Rakousku a Bavorsku. Nejvíce jich je ale dochováno jako památeční obrazy v mnoha rodinách. Na obraze jsou napsány dvě věty :
„IN GREMIO MATRIS SEDET SAPIENTIA PATRIS“ - „V lůně Matky sedí Moudrost Otcova “.
„RITRATTO DELLA IMAGINE MIRACOLOSA MADONNA DE RE IN VALLE DI VEGEZZO“ – „ obraz podoby zázračné Panny Marie z Re v údolí Vegezo“ (volný překlad).
Pro nás Klatováky je to naše ochránkyně a přímluvkyně...
