Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mercandinovy sady

4. 9. 2011

                   Sady Mercandinovy

 

Známe je jako největší a nejstarší klatovské městské sady a také pod hovorově oblíbeným názvem – „velký park“. Byly založeny v letech 1841 - 1845 na prostranství tzv. „Velké louky“ a na pozemcích obecních drah „V Ráji“ (draha bylo obecné pastviště). Na těchto pastvinách již byl rybník, který je  písemně zaznamenaný v r. 1718 a 1725. Vše na podnět klatovského krajského hejtmana Františka, hraběte z Mercandinu. Leží na jižní straně města mezi výpadovkami na Horažďovice a Železnou Rudu. V 19. století, v době kdy ve městě nebyly žádné jiné parky, se nazývaly jednoduše – „Městské sady“. Na začátku 20. století, kdy již ve městě byly sady čtyři, začalo se pro odlišení říkat sady Mercandinovy. Pro úplnost názvů uvádím, že v době po 2. sv. válce, kdy naše republika byla pod sovětským vlivem, tak i názvy míst vypovídaly jaká je naše orientace. Takže se také v Klatovech přejmenovaly sady Mercandinovy na „Sady Stalingradské“ (1. 5. 1950). „Parkem protéká Drnový potok. Dle Jana Floriana Hemmerschmieda – „Pyčka“, dle Karla Klostermanna – „Drnovka“, dle německé mapy z r. 1837 – „Wasenbach“ a dle lidu – „Drňák“. Pro zřízení parku bylo založeno „Družstvo pro zřízení městských sadů“ a jeho záměr o vytvoření něčeho, pro Klatovy neobvyklého, se podařil. Již 166 let máme „kousek“ živé přírody ve městě. Jedná se o „přírodní zámecký park anglického typu s francouzskou zahradou“ před kolonádou. Původní výměra byla o rozloze 114.995 m2. Projektantem byl knížecí zahradník Josef Pfister z Dolní Lukavice. Pomáhali mu zámečtí zahradníci Míšek z Obytců a Blumenstengel z Chudenic.                        

 

Zde je zajímavost ze zápisu městských protokolů z porady z 23. 2. 1851, kde se uvádí, že pan Pfister Josef žádá o odměnu za konanou práci v sadech. Odpověď rady na tento dotaz byla: „Jest se v té záležitosti otázat c. a k. rady Felixe Stránského jak dlouho zde pan Pfister pracoval a dle toho pak se řídit“.

Další porada výboru města Klatov z 27. 3. 1851 uvádí, že byl přednesen nález komise ustanoveného pro zkoušku Františka Celerýna jakožto zahradníka pro sady. Odpověď zněla: „Dle toho nálezu bylo uzavřeno přijmouti Fr. Celerýna na neurčitý čas proti platu jenž bývalý zahradník užíval“.

Pokračování kauzy se zahradníkem Pfisterem bylo 30. 4. 1851 psáno dotazem, že s dovoláním na čl. 55 byl c. k. krajský rada Felix Stránský písemně tázán zdaliž panu Pfisterovi zahradníkovi Lukavskému při zakládání zdejších sadů nějaká odměna slíbena byla, což on v jeho dopise zcela odporuje. Odpověď výboru zněla: „Ačkoliv se zásluhy pana Pfistera o zdejší sady s vděčností uznávají, tak jest jemu předě na dorozuměnou dáti, že v nynějších těžkých peněžitých okolnostech zdejší obce není možné jeho žádosti přisvědčiti a že výbor při zlepšení tohoto žalostného stavu zdejší pokladnice na jeho zásluhy ohled vzíti neopomine“. Téhož dne na poradě pan měšťanosta Nauš přednáší vyjádření pana revidenta počtů týkajících se zdejších sadů s výsledkem, že od 1. 6. 1848 až do 30. 6. 1850 jest vše bez naleznutých závad a tudíž vše v pořádku. Strohá odpověď zní: „Slouží k vědomosti“. Z toho plyne ponaučení, že pokud člověk neuzavře se státním aparátem nějakou písemnou smlouvu o odměně za vykonanou práci, těžko se potom v čase budoucím svého práva dovolává.

 

Roku 1842 byl upraven rybník a vytvořen umělý ostrůvek. Tvůrcem vodních staveb byl zedník Vítkovský. Roku 1844 byla realizována stavba kolonády v empírovém stylu. Provedli ji zednický mistr Straka a tesařský mistr Klenovec. Cena byla 671 zlatých a 57 krejcarů. Dříví na stavbu Kolonády se dovezlo z lesů od Slavíkovic a od Bystřice. Celkové náklady na park byly 5.085 zlatých a 40 krejcarů. Stromy, keře a květiny byly poskytnuty jako dary z okolních velkostatků.

 

Roku 1850 byla odhalena pamětní mramorová deska zakladateli Městských sadů krajskému, klatovskému hejtmanovi Františku hraběti Mercandinovi (z Mercandinu) na východní straně žulového podstavce směrem ke kašně. Na této desce je latinský nápis:

 

„Aurora roseo specta bilis ore nuntiet oratam civitatis Klatoviensis memoriam ambulacri hujus conditori Dojiti FRANCISCO de MERCANDIN, Circuli Klatoviensis c.r. Praesuli Meritissimo Positum anno 1850“

 

jehož český překlad zní:

 

„Vznešená Jitřenko, zvěstuj růžovými svými ústy vděčnou paměť obce klatovské zakladateli těchto sadů, velezasloužilému předsedovi klatovského kraje Františku hraběti Mercandinovi. Založeno 1850“.

 

Když hrabě zemřel (1801 Praha – 1877 Vídeň) jako doživotní člen panské jednoty a jeho rakev byla převezena do rodinné hrobky ve Zdivech, dala klatovská městská rada za spásu jeho duše sloužit slavnostní rekviem a na radnici se vyvěsil černý smuteční prapor.

Na kamenném podstavci je umístěna barokní socha z 18. století, která znázorňuje bohyni „Jitřenku“ (řecky Éós a latinsky Auroru), což byla bohyně úsvitu a východu slunce. Tato krásná barokní pískovcová socha byla do sadů přivezena z klatovské zahrady domu čp. 181/I. ve Vídeňské ulici zvaného „V ráji“. V nedávné současnosti byla socha demontována, neboť již byla v dosti špatném stavu, chyběla například hlava a ruka. Proto začátkem ledna roku 1992 se socha odvezla do Plzně do atelieru akademického sochaře Jaromíra Šindeláře, který dle tohoto torza originálu zhotovil kopii a nazpět v Klatovech byla „Aurora“ instalována v roce 1995. Roku 1854 přivezeny do Klatov ze zámecké zahrady v Hrádku u Sušice (majitelem zámku byl v té době baron Sturmfeder) barokní alegorické sochy z 18. století – „Jaro“, „Léto“, „Podzim“, „Zima“. Poslední opravy (otryskování) proběhly v posledních třech letech.

 

Zde uvádím málo známou informaci, která je popsaná v Bullmannově deníku. Michael Bullmann byl věhlasný klatovský zahradník a zakladatel slávy klatovských karafiátů ve světě. V deníku se píše o cestě M. Bullmanna do Hrádku u Sušice:

 

...Hrádecký zahradník na mě volá: „Bullmanne já mám něco pro vás, to by se šikovalo za ozdobu do vaší zahrady okolo zdí“. Já už se nemohl dočkati co by to mohlo býti. „V našem dvoře leží štyři kamený velký sochy, který představují jaro, léto, podzim a zimu, který mě pan baron daroval abych jest odklidil a někomu daroval. Tak sem si vzpomněl na vás“...

 

A tak M. Bullmann převezl sochy do Klatov do své zahrady, ale po nějakém čase a po zralé úvaze a také po dohodě se svým známým, policejním komisařem panem Boškem daroval městu tyto sochy. Následně byly převezeny do kolonádního dvora a tam ležely do doby než-li se instalovaly. To byla také kapitola sama pro sebe, neboť po dlouhých letech se konečně sochy opravily, koupily se kamenné podstavce a v roce 1867 se sochy nainstalovaly do rohů francouzské zahrady před budovu kolonády. Tento náklad byl hrazen výtěžkem koncertů hudby ostrostřeleckého sboru pod vedením kapelníka Schindlöckra. Následující rok 1868 byl pro Městské sady vrchním zahradníkem a zároveň dozorcem jmenován přímo sám Michael Bullmann. Další rok na to udělal jednotné cedulky a takto popsal a označil všechny druhy keřů a stromů, což jak sám v zápisech píše dalo mnoho práce a za to dostal premium (peněžní prémii) z důchodenské pokladnice města 12 zlatých. Když již byl stár a při procházkách parkem přišla řeč na sochy smutně povídal: „Málokdo ví, že tyto krásné sochy pocházejí ode mne...“

                                                                                             

Prvním zahradníkem byl Chvojka, poté Celerýn, Zuvač, Brůha, Moravec a od roku 1892 Josef Fiala. Roku 1868 zřízena před kolonádou bazéna se soškou za 15 zlatých a s vodotryskem.  Ta se později vlivem času či spíše vandalismu zničila a před kolonádu byla umístěna socha ženy, taktéž s vodotryskem. Ale i ta přišla vniveč. Snad v době přesunu bazény za kolonádu ke skleníku, neboť v roce 1906 byla na její místo před kolonádu umístěna kašna z Rybníčků. Roku 1885 zřízena bazéna druhá. Známe ji z fotografií, jedná se o bazénu zapuštěnou v zemi s kamenným, pískovcovým sloupem a hrajícími si dětmi uprostřed. Ta byla odstraněna začátkem 50. let 20. století a převezena do soukromé zahrady domu čp. 167/IV. v Lidické ulici k doktoru Zdeňku Holému. Od současného léta r. 2011 i toto torzo ze zahrady zmizelo. Roku 1890 byl za kolonádou postaven skleník, později také domek zahradníka. Vše odstraněno koncem 70. let 20. století včetně malé „zoologické“ zahrady Petra Volmuta a jeho syna, kteří se svolením tehdejších úřadů jako zájmovou činnost tady tuto bohulibou činnost provozovali pravděpodobně v letech 1966 - 1977. Ve skleníku byly akvária s rybičkami, plazy, obojživelníky a dalším drobným zvířectvem. Všude rostly nádherné teplomilné květiny. Venku byl páv, husy, kachny, ježci a další zvířata a všechny klatovské školní třídy sem chodily na přírodovědecké exkurze. Proč se to muselo zrušit, na to dodnes nikdo nezná odpověď. Z logického hlediska šlo o pitomost, protože všichni věděli, že se tehdy jednalo vyložené o politické rozhodnutí vzít lidem radost. Dodatkem napíši ještě zmínku, že v roce 1936 byla u rybníčku zřízena oplocená srnčí obora. Byla tam ještě po 2. sv. válce do 50. let a poté zrušena.

 

 

Pan Volmut starší při vyklízení vnitřku skleníku našel zahrabanou v písku litinovou sochu „Jinocha – Ílionese“, kterou umístil před skleník na místo zasypané druhé bazénky. Socha s bohatou historií, byla vyrobena začátkem 19. století (po r. 1821) v Salmových železárnách v Blansku. Po koupi zámku v Malonicích v r. 1846 Josefem a Žofií Lambe-ovými údajně dovezena z Vídně. V každém případě byla v zámeckém parku v Malonicích na Klatovsku od 2. pol. 19. století až do r. 1952 (1953), kdy byla převezena do Klatov. Socha byla v roce 1992 odvezena akademickým malířem a sochařem Jaromírem Šindelářem k opravě do Plzně, ale nevrátila se. Byla umístěna na sokl před vchodem do zámečku v Radčicích u Plzně, kde má J. Šindelář soukromou střední uměleckou školu. Po urgencích občanů na město, bylo aspoň docíleno, že Městský úřad Klatovy uzavřel s J. Šindelářem smlouvu o zápůjčce. Konečně v roce 2007 se socha vrátila do Klatov, ale neopravená. Její opravu v Klatovech vykonal místní sochař Václav Fiala a na podzim roku 2009 (22. a 23. října) byla socha antického jinocha Ílionese umístěna na vysoký sloup k malé kašně na nádvoří renesančního domovního paláce čp. 66/I. na náměstí v Klatovech. Dle dostupného pátrání se zdá, že se jedná o jediný exemplář v celé naší vlasti

 

V době předválečné a ještě pár let po 2. světové válce tady v sadech byla i menší myslivecká obora se srnčím a bažantnice. Roku 1906 byla na hlavní prostranství umístěna žulová kašna z náměstí „Rybníčků“. Do ní byla postavena kamenná mohyla se čtyřmi kovovými žabami s vodotryskem. Později, po válce, kdy se vodotrysk rozbil a nikdo neměl zájem o daný stav parku, tak se žáby z kašny vyndaly a usadily se na rozích do trávy okolo kašny. Následně se, pro špatný stav, odstranily úplně. Roku1919 a to přesně v neděli 4. května byla za Kolonádou slavnostně zasazena „Národní lípa Svobody“. Najdeme ji v zadním cípu velké louky za kolonádou. Nedaleko, také v zadní východní části nalezneme terénní zbytky původního městského vodního náhonu, který vedl od jezu u lubské tvrze po vrstevnici pod Švejckým vrchem, nad rybníkem Čedíkem, kolem západního opevnění města až k Pazderně, kde se opět vléval do Drnového potoka. Říkalo se mu: „mlýnská (městská) stoka nebo potok“. Na trase bylo pět mlýnů: „Panský“, „Podbranský“, „Příkopský“, „Makovcův“, Podšibeniční“. Úseku stoky mimo město ve volné přírodě se lidově říká: „Hluštička“ (dle staročeského významu hluš – prázdné místo). Jelikož se jednalo o jediný zdroj pitné vody pro město, tak musel být náhon čistý a průtočný. Bylo zakázáno na svahu koryta nebo poblíž sázet stromy. Proto předkládání faktů některých místních laiků, rádoby badatelů, že se náhonu říká „Hruštička“, dle toho, že podél koryta rostly hrušky, je informace nepravdivá a zavádějící. Ti samí „historičtí znalci“ uvádějí a bohužel i veřejně publikují název zdejších sadů jako „Mercandiniho sady“. Každý průměrný školák obecní školy chápe rozdíl mezi jménem Mercandin a Mercandini.

 

Roku 1922 u hlavního vchodu postaven pomník padlým legionářům či také padlým ve světové válce klatovským sochařem Vilémem Glosem. Jednalo se o 7 x 9 m velké dílo. Základní kámen k „pomníku obětem války“, jak se tehdy pomníku říkalo byl položen v neděli 2. července roku 1922 a to při příležitosti 5. výročí slavné vítězné bitvy našich legií na východní frontě u Zborova, kdy v rámci ruské ofenzívy zaútočila československá střelecká brigáda na postavení rakouské císařské armády. Sedm praporů brigády proniklo pět a půl kilometru do linie nepřítele. Tento udatný a slavný útok, který rozhodl celou bitvu byl bohužel vykoupen 190. oběťmi našich hrdinů. V době 1. republiky Československé se tento den slavil jako armádní svátek. Po dlouhých letech se v dnešní době naše profesionální armáda České republiky opět k tomuto dni staví čestně jako ke svému významnému dni. Slavnostní odhalení proběhlo na den státního svátku a to v sobotu 28. října 1922. Musíme připomenout, že sochař Vilém Glos (4. 12. 1880 Štěpanice u Nové Paky – 19. 4. 1939 Klatovy) tehdy ve veřejné soutěži předložil městu dva návrhy a to jeden v antickém stylu ze žuly umístěný na vršek Vodojemu v ceně 100.000 Kč a druhý v československém stylu z hořovického pískovce umístěný na rovině u vchodu do městských sadů za 75.000 Kč. Rozhodlo se pro druhou levnější variantu, ale to neubralo na mistrovské kvalitní práci, neboť Glosovy sochy „Vítězství“ a „Smutku“ a sousoší, které nazval - „Vítězný nástup československé armády“ jsou v jeho sochařském rukopise prostě geniální. Nápisy na pomníku:

 

„Dos Alto – Zborov – Terronne  ,  1914 – 1918  ,  Památce Vaší  ,  Tři sta čtrnáct mrtvých Klatovanů, jejichž krev vylita byla na všech bojištích světa, volá k svým rodákům: „Bratři milujte se“  ,  A my již dočkali se rána vzkřísení o věčnou paměť slibujeme Vám Vy svatí mrtví, že nikdy nezapomeneme toho příkazu  ,  Postaveno r. 1922 péčí jednoty Č.S.L. obce legionářské za součinnosti obce, okresu, všech spolků a občanstva  ,  Navrhl a provedl: Vilém Glos  ,  Kamenickou práci provedl: Vojtěch Pták“

 

Další kamenické práce dělal s firmou kameníka Vojtěcha Ptáka u které byl před válkou zaměstnán. Pomník zažil slavný den a to čtvrtek 3. května 1923, kdy se k němu přišel poklonit a vzdát čest klatovským hrdinům přímo prezident naší republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který do Klatov přijel v tento den na oficiální návštěvu. Avšak jsme se neradovali dlouho nejen z pomníku, ale také ze svobody naší nové republiky, neboť 1. října 1938 zanikla a po odtržení pohraničí, které připadlo k Německé říši vznikla 2. Česko-slovenská republika. Ta také neměla dlouhého trvání, neboť zanikla vznikem Protektorátu Čechy a Morava (Böhmen und Mähren) ve středu 15. března 1939. Po příchodu německých okupantů naší země byly všechny veřejné věci, které připomínaly čsl. legie, sokolstvo, republiku či Masaryka, odstraněny nebo zničeny. To byl i případ našeho pomníku, neboť byl dle záznamu v městské kronice odstraněn v červnu roku 1940. Sochařské fragmenty se složily u budovy muzea, kde byly celou válku. Po válce se jediný zachovalý fragment použil v roce 1947 do čela vstupní brány na klatovské letiště u Chaloupek. Kupodivu tam vydržel celá léta období socialismu naší republiky a v roce 1991 byl z brány vybourán a zakomponován do nově vytvořeného pomníku západním letcům u parkoviště přímo na letišti. Tento nový pomník byl slavnostně odhalen roku 1994. Ostatní fragmenty byly v letech rekonstrukce muzea převezeny na Klenovou (1884-1994), kde byly janovickými vojáky doničeny. Od r. 1994 jsou zbytky pomníku uloženy v depozitáři muzea (areál bývalých „nových“ kasáren Fr. Machníka).

 

Po sochách a pomníku nesmíme zapomenout ještě na jedno sochařské dílo v městských sadech a to sochu „Dívku s růží“, která se instalovala na západní stranu ostrůvku parkového rybníku v roce 1924. Autorem byl shodou náhod náš dobrý známý Vilém Glos. Tato socha byla v roce 1999 poničena vandaly. Byla poškozena a ulomena hlava. V roce 2000 ji opravil kameník Václav Král z Klatov a byla uložena v depozitáři muzea. Následně se socha 9. března 2005 vrátila na své místo na ostrůvek. Lidé „spekulovali“ o způsobu přepravy, prý jeřábem, prý lodí atd., ale přeprava lidmi z Technických služeb města Klatov byla jednoduchá a to šoupáním po ledu..., bylo to taktak, neboť hned druhý den přišla obleva a za dva dny byl led tak slabý, že i pod tíhou člověka praskal a to pískovcová socha váží cca 300 kg.

                                                                 

V parku byly umístěny dvě dřevěné lávky a roku 1885 železná. Dnes jsou zde železné lávky dvě v zadní části parku a jeden železobetonový menší most u areálu Technických služeb města Klatov. Dvě železné lávky s dřevěnými prkny, které byly v přední části a byly zhotoveny v době socializmu, byly v 90. letech minulého století odstraněny a na místě jedné z nich byla postavena nová, moderní dřevěná lávka. Přibližně do roku 1978  byla u rybníčku bouda - půjčovna na projížďky lodičkami. Jedna jízda stála 1 Kčs. V 70. letech byl na rybníčku vybudován vodotrysk. Bohužel byl v provozu jen pár let. Pak se rozbil a nikdo ho již neopravil. Na pravém břehu Drnového potoka byl vybudován haltýř (zděné sádky v proudící vodě) pro chov nových ryb do rybníku. Stavba z druhé poloviny 19. století byla zbourána také po 2. světové válce. V letech 1989 - 90  se prováděla rekonstrukce kolonády včetně nového vchodu restaurace podnikem „RaJ“ (Restaurace a Jídelny) Klatovy. Byla provedena přístavba toalet. Ve státním okresním archivu existuje návrh studie na daleko větší přístavbu se sálem. Stavba starých WC byla zbourána a za kolonádou zřízeny odpadní jímky. Do té doby veškeré splašky šly přímo do Drnového potoka. Celý objekt empírové kolonády byl celkově rekonstruován na podzim roku 2009. Celý park je udržován Technickými službami města Klatov. Jeho obnova je v režii exvedoucího městské zeleně, dnes ředitele, Petera Pošefky. Park je přírodní památkou a nacházejí se zde vzácné dřeviny jako např. „Gingo  Biloba“ (Jinan dvoulaločný), „Liliovník tulipánokvětý“, „Jedlovec kanadský“ či další vzácné a zajímavé dřeviny. Liliovník pochází z roku 1844 a tím pádem se jedná o raritu, neboť jde, s chudenickým „bratrem“ z černínského arboreta „Americké zahrady“, o jedny z nejstarších exemplářů v České republice.

 

V zadní části parku se nachází kynologická klubovna s kotci a na park navazuje přírodní parkúr (koňská jezdecká dráha s překážkami), kde se každoročně konají „Velké ceny města Klatov“. Na konci parku na levém břehu Drnového potoka začíná velmi oblíbená a hojně využívaná cyklostezka. Účel zřízení parku je do puntíku naplněn, neboť slouží k odpočinku, k radosti nebo procházkám všem lidem a dětem bez rozdílu věku a postavení. Občerstvení je v provozu, najdeme tu velmi slušný standart a hlavně čisto. Park je také svědkem, čas od času, konáním různých kulturních akcí. Prostě žije a to je dobře.