Ludvík Král - zapomenutá osobnost
Ludvík Král - vzestup a pád
Nejslavnějším rodákem z nedaleké vísky Svrčovce byl Ludvík Král, který se tu narodil 10. března roku 1825 místnímu hostinskému Ondřejovi Královi a matce Anně rozené Kohoutové z Oučova. Rodiče mu nedali většího vzdělání, takže v Klatovech vychodil jen hlavní školu. V patnácti letech šel do učení do Přeštic k obchodníku se železem a s barvami Václavu Bláhovi. Po třech letech se vydal na zkušenou po různých kupeckých krámech v Týně nad Vltavou, Milevsku a v Písku. Když se v 21 letech (1846) vrátil domů, tak mu otec koupil od Adolfa Wollnera v Klatovech dům. Jednalo se o rohové čp. 47/I. v tehdejší Říšské ulici (dnes Kpt. Jaroše) a dům stál tehdy 4.000 zlatých, což bylo hodně peněz. V tomto roce se Ludvík Král oženil, vzal si Josefínu Kotábovou, dceru měšťana Jana Kotába a jeho ženy Marie rozené Buchwaldové. Měli spolu šest dětí, ale mladá manželka mu po jedenáctiletém vztahu zemřela. Z tohoto manželství se narodil mj. syn Ludvík (*18. 10. 1854, který měl také syna Ludvíka (*1888) a Ladislava (*1891). Po pěti letech vdovství, když mu bylo 37 let (1862), tak se oženil podruhé. Jeho druhá žena byla Anna, rozená Bayerová a pocházela z domu „U Kola“ (čp. 21/II.) na Pražském předměstí. (Po Králově smrti se znovu provdala za obchodníka a sládka Františka Holeše). Jeho první tchán Jan Kotáb měl velmi slušně zařízenou knihovnu a Ludvík Král, který od „mala“ četl, v ní hodně studoval. Svojí pílí, sebevzděláváním, inteligencí a vědomostmi si vydobyl přední místo ve společenském životě tehdejších Klatov. Byl všude zván, každý chtěl vědět jeho názor na jakoukoliv věc a často byl žádán o radu či informaci. Byl klidný, tichý, rozvážný a proto nebylo divu, že byl zvolen do prvního městského zastupitelstva dle nového dubnového zákona z r. 1864. Měl na starosti věci gymnaziální a obnovu dominikánského kostela. Že se svého úkolu zhostil na výbornou svědčí fakt, že připravil vše pro stavbu nové gymnasiální budovy (1876 - 1877 - V. Vladyka), která v dnešní Plánické ulici slouží studijním účelům dodnes (Obchodní akademie a jazyková škola). V roce 1861 spoluzakládal nejstarší dosud činný klatovský spolek, pěvecký sbor „Šumavan“, o dva roky později v roce 1863 opět spoluzakládal „Měšťanskou besedu“. V letech 1865 - 73 byl jejím třetím předsedou. Jeho schopnosti a vize Klatovy „poznaly“ při Krameriových oslavách (28. 9. 1868). O této parádní slavnosti si Klatováci povídali ještě mnoho dlouhých let po jeho smrti. Stál také při založení místního „Sokola“ a 26. 7. 1868 byl zvolen jeho starostou. Jedna z jeho dcer, Marie, se provdala v r. 1870 za Maxmiliana Čermáka (1843 – 1892, byl Králův synovec a učil se v Praze na kupce, později na knihtiskaře). Král svému budoucímu zeti „vymohl“ na „vyšších“ místech licenci (15. 9. 1867) pro založení nejstarší české tiskárny v Klatovech, která od ledna roku 1868 vydávala nejstarší česky psané noviny v celém Pošumaví, nám velmi dobře známý, týdeník Šumavan. Ve Vídni se do podpory této žádosti u samotného císařského dvora vložil samotný Josef Hlávka. Intervenci v Praze činili i František Palacký a jeho zeť Fr. L. Rieger. Král ve svých 44 letech, roce 1869 založil s ostatními společníky privátní „Eskomptní záložní ústav“, který se specializoval na hypoteční půjčky a finanční podpory různým podnikatelským a hospodářským záměrům. V těchto letech byl vrchol jeho života. Jak se říká, že i „mistr tesař se utne“, tak i Král přecenil svoje odhady a schopnosti a pustil se odvážně do budování „Prvního akciového pivovaru“ a „První klatovské strojnické dílny“. Jen stavba a náklady na rozjezd stály „majlant“. A také přišla smůla. Nejprve krach na Vídeňské burze v r.
Dodatek
Ludvíka Krále starší bratr Josef, měl syna Ludvíka Františka, který se narodil ve Svrčovci 26. května roku 1854. V Klatovech vychodil normální školu a následně začal studovat na gymnáziu. Z neurčitého důvodu záhy studium přerušil a nastoupil do kupeckého učení právě ke svému strýci Ludvíkovi (čp. 47/I.). Po tříletém vyučení se odebral do Prahy, kde úspěšně absolvoval jednoroční Skřivanovu obchodní školu. Poté získával obchodní praxi u různých zavedených firem. Ještě ho čekala „vojna“ (vojenská služba), ale v roce 1882, ve svých 28 letech se vrátil do Klatov. Pronajal si od ledna 1883 krám ve Vídeňské ulici čp. 67/I., kde prodával osadnické zboží a jižní plodiny. Tady mu byl cennou radou nápomocen strýc Ludvík. Byl to oboustranně citově vyplněný vztah strýce a synovce a myslím si, že Ludvík František „zklamanému“ strýci pár týdnů před smrtí vykonal velké zadostiučinění a velkou radost. V srpnu roku 1883 se oženil s Annou rozenou Pflanzrovou (*1865) s kterou měl syna Vratislava Jiřího (*1886), dcery Josefu (*1889) a Miladu (*1894). Po třech letech přesídlil do vedlejšího rohového domu čp. 66/I., aby to měl přímo na náměstí. Začalo se mu velmi dobře dařit, byl chytrý, podnikavý, předvídavý a nezapřel v sobě obchodnické nadání svého rodu. Byl taktéž ve společnosti velmi oblíbený, aktivně se zapojoval do spolkového života města a jeho vážnost stoupala. Když se zakládal při klatovském Sokolu jezdecký odbor, tak se v březnu roku 1897 stal jeho prvním náčelníkem. Jeden z nejhezčích klatovských domů čp. 66/I., kde mimo jiného byla první továrna na vatu obchodníka Leopolda Brumla (obchod v r. 1875, výroba v r. 1885), koupil v roce 1902 od dvorního rady Drezslera za 52 tisíc rakouských korun. Dům značným nákladem obnovil a Klatované začali s úctou říkat „Královic dům“. Ve svých 48 letech byl na vrcholu svého životního díla a následujících dvacet let se již věnoval pouze obchodu a rodině. Zemřel 23. února roku 1922. Jeho manželka Anna, nedlouho po pohřbu, 29. dubna prodala dům Okresní hospodářské záložně... Z těchto dvou životních příběhů vyplývá jedno ponaučení, že po smrti je všechno jinak... Takže, snažme se dělat, pracovat a vytvářet hodnoty tak, aby nás to „nestresovalo“, ale aby nás to těšilo ještě v době dokud jsme živí... Mamonit majetek, honit se za kariérou a nemít nic z radostí života, tak to je nanic. Až člověk zemře, tak je mu všechno platný jako „mrtvýmu zimník“...
