Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajský a okresní soud v Klatovech

5. 8. 2013

KRAJSKÝ A OKRESNÍ SOUD V KLATOVECH

 

 

 

 

Když se řekne slovo soud, tak se většinou lidem vybaví instituce, kde se řeší zlé a nesprávné skutky a mnozí ve svém životě považují prostředí a setkání na soudní půdě doslova za negativní. Následuje však ještě jeden významný úhel pohled na tento světský úřad, a ten je zastřešený nadějí člověka na spravedlivý proces a výhry dobra a spravedlnosti. Soud tedy ve své podstatě „vykresluje“ lidský život jedince i společnosti, kde proti sobě stojí dobro a zlo a lidé „zkouší“ co je „výhodnější“.

 

 

 

 

 

 

Každá společnost ve své historii považovala soudní moc za jednu z rozhodujících a proto stavby soudních budov byly odlišné a výjimečné. Měly vyjadřovat respekt k úřadu a preventivní obavu z trestu. Nejinak to bylo i u věznic. Naše klatovská budova nebyla výjimkou. Zde je ojedinělé spojení soudní budovy s věznicí a poměrně velká část veřejnosti o této zvláštnosti vůbec ani neví.

 

 

 

A teď trochu historie. Původní klatovský soud byl v domě čp. 63/I. na náměstí vedle radnice a dodnes nejstarší generace ve své mluvě tento název používá. (Vězení bylo vzadu v čp. 61/I. a mučírna v Černé věži). V červenci roku 1918 radnice a soud vyhořely a od roku 1924 známe současnou podobu obou domů. V této poválečné době a v novém státním uspořádání bylo rozhodnuto o stavbě nového moderního soudu. Byla městem Klatovy vyčleněna lokalita „Špirkova mlýna“ (čp. 15/II.), který byl 1. 7. 1908 koupený za 67.000 K. Areál byl v letech 1923-24 zbourán, rybník vysušen a mlýnský stoka zasypána. V dalších letech 1924-27 byla dle plánů architekta Bedřicha Bendlmayera firmami stavitele Václava Nekvasila z Prahy a místního Karla Horáka postavena dvoupatrová budova v moderním novoklasicistním stylu s rondokubistickými ozdobnými prvky. Někteří odborníci tento speciální československý umělecký styl neuznávají a rovnou ho řadí do stylu „Art deco“. Slavnostní otevření proběhlo 1. července 1928 za účasti ministra spravedlnosti Roberta Mayra-Hartiga. Celkové náklady se vyšplhaly na dosti vysokou sumu 6.834.000 Kč (dnešních cca 150 mil. Kč) a vše se hradilo z prostředků města. Pochopitelně to byla velká zátěž pro město, ale renomé města v českých podmínkách vzrostlo na vysokou úroveň. Součástí krajského soudu byla i vazební věznice, která měla úctyhodnou kapacitu. Mohla pojmout přes 300 lidí. Měla vlastní kuchyni, prádelnu a další soběstačné činnosti.  Zvláštní a unikátní kapitolou bylo poválečné období, kdy v letech 1945 až 47 byly Klatovy začleněny do soustavy mimořádných lidových soudů s právem vykonávat tresty smrti. Jak víme, císařským výnosem Josefa II. byly tyto práva královským městům odňata a popravy vykonával stát ve svých věznicích. Svým způsobem novodobá tradice státních věznic pokračovala, jen v tomto období se rozšířila i na Klatovy. Popravovalo se provazem na malém soudním dvorečku, kde u popravčí zdi byla postavena šibenice. „Nejvýznamnější“ výkon trestu smrti byl vykonán 30. dubna 1947, kdy byl po zásluze pověšen velitel klatovského gestapa 45letý Heinrich Winkelhofer. Poslední rozsudek smrti, který byl v Klatovech vynesen (ne však vykonán) se datuje k 6. říjnu 1960, a odsouzená byla sušická vražedkyně novorozeňat 24letá Marie Fikáčková, rozená Schmidlová. Krajský soud a věznice skončily svou činnost v roce 1948. V současných letech (2011-12) proběhla významná dílčí adaptace, při které se věznice změnila na okresní státní zastupitelství a z bývalého státního oblastního archivu se opět stala soudní kaple. Také se opravila socha Justicie stojící před soudem a mnoho dalšího. Co se mohlo zachovat jako memento, tak „popravčí zeď“. Finanční náklady byly vyčísleny na cca 30 milionů korun, což je ještě o nějaký milión méně nežli realizace „kruháče“ u nové nemocnice „Na Rozhrání“...  

 

 

 

Členové občanského sdružení „Přátelé české historie“ využilo možnosti navštívit prostory klatovského soudu a podívat se na místa, která veřejnosti nejsou zpravidla běžně přístupná. Tímto článkem chceme přiblížit veřejnosti historický interiér a prostory, které dnes již nevyvolávají životní trauma, ale přesto člověka nutí k zamyšlení. Dali jsme si sraz před soudem a obdivovali rekonstruovanou sochu Spravedlnosti, kterou vytvořil cca v roce 1849 Josef Max. Jedná se tudíž o dílo významného evropského sochaře, který se svým bratrem Emanuelem představovali tehdejší sochařskou „špičku“. Vždyť i některé sochy na Karlově mostě jsou jeho dílem... Následně jsme vyšli schody do zvýšeného přízemí a přes zabezpečovací rám jsme vstoupili na hlavní chodbu. A atmosféra nás pohltila... Ve velké zasedací soudní síni nás přivítal milovník historie a místopředseda soudu JUDr. Jaromír Veselý a jeho kolegyně JUDr. Vlasta Pešková, která měla zmíněnou rekonstrukci na starosti. Takže oba nanejvýš povolaní. Vše zajistila ředitelka správy okr. Soudu Jana Holá. Všem třem patřilo naše poděkování, které jsme v této zasedací místnosti vyjádřili. Tato naše klatovská „zasedačka“ patří mezi největší a nejkrásnější u nás. Má i balkón a vejde se do ní skoro 130 lidí. Byla sice opravována v r. 1994, ale vše je dodnes originální, včetně vybavení a obložení. Kdo neviděl, neuvěří. Však už několikrát různí filmaři tento prostor využili do svých filmů. Na čelní straně je keramická mozaika od Marie Jesenské-Foerstrové, která znázorňuje „Vítězství československé Spravedlnosti“, sedící na českém lvu a vyhánějící Zlo a Špatnost. Potom jsme se přesunuli do soudní kaple, kde jsou k vidění dvě malby od německého vězně Grola, který z „dlouhé chvíle“, nebo z pokání vytvořil „Zmrtvýchvstání Ježíše Krista“ a „Svatou rodinu s Pannou Marií“. Tento prostor nás nadchnul a je velmi vhodný pro nějaké kulturní účely nebo galerii. Následně jsme pokročili v prohlídce a ocitli jsme se na výše zmíněném dvorku, který se tak neblaze proslavil. Zde jsme si uvědomili, že i ztráta života je zákonný trest, který patřil k ochraně společnosti. Již diskutabilní prohlídka byla ve věznici, kde se nechali asi tři místnosti v původním stavu a tady jsme živě polemizovali o zadržených a odsouzených. V době války mnohdy neprávem...

 

 

 

Bylo by toho mnoho k napsání a popsání této zajímavé komentované prohlídky historických částí klatovského okresního soudu, a nejen těchto částí, ale i historii hořejšího patra „Státní bezpečnosti“ (StB) v době socializmu. Správná historie má ukazovat všechny klady i zápory jakékoliv doby a přítomní žijící mají možnost si vzít do své budoucnosti ponaučení. Bohužel lidstvo je nepoučitelné a v podstatě dělá doposavad stále stejné chyby ve svém vývoji, takže dopadá stejně jako ten nenapravitelný recidivista, který se do soudní síně stále vrací a vrací...