Jdi na obsah Jdi na menu
 


Klatovy - založení města

16. 10. 2017

Klatovy – založení města

Bývalé královské město v jihozápadních Čechách na půli cesty mezi Prahou, českou metropolí a Řeznem (Regensburgem), politickým centrem bavorského Podunají a nejsevernější, trvale obydlenou výspou, Římského impéria (Ratisbona). Však právě proto tady byla 13. ledna roku 845 pokřtěna skupina 14 českých velmožů („knížat“). Tento akt mohl být základním kamenem budoucího míru mezi Východoněmeckou římskou říší a Velkou Moravou. Bohužel král Ludvík II. Němec, který českou družinu přijal, později vše vojensky zmařil. To však neznamená, že by tento ojedinělý akt byl ve své podstatě bezvýznamný. V této družině byl jistě i vůdce tuhošťského hradiště nedaleko Domažlic, pod jehož vliv slovanské osídlení na západním Klatovsku spadalo. V té době byl v místech budoucího Pražského předměstí dvorec (bájný vznik roku 773 dle Justina Práška) a nedaleko něho v průběhu 9. století vznikla osada Chuchel. Vznikla severně od spojnice dvou starých kupeckých cest (Výšinné – ze Zwiesslu a Všerubské z Chamu). Dnes této místní lokalitě říkáme „Rybníčky“. Původní slovanská osada, která se rychle rozrůstala v úrodně nivě Drnového potoka, dostala nové jméno Klatova. Dle nejlogičtější hypotézy se jednalo o velké množství klátů, které tady zbyly po vykácení lužního pralesa na soutoku řeky Úhlavy a zmiňovaného Drnového potoka, a které byly ponechány jako prvotní včelí úly.

Ves přibližně do konce 10. století spadala pod správu Doudlebů (Doudlebců). Od začátku 11. století byl celý tento náš pošumavský kraj v majetku přemyslovských knížat, kteří obdarovávali půdou nově vznikající kláštery (hlavně pražské), nebo za věrné služby někomu ze své družiny. To byl případ i Drslaviců. Jejich jméno je odvozeno od názvu „Držislav“, (slavně drží v rukách meč i půdu - ?). V jejich erbu jsou zakomponovány tři vodorovné modrobílé pruhy, což znamená, že na jejich území tečou tři velké řeky (Úhlava, Otava, Vltava). Z tohoto rodu, který byl příbuzensky spjatý s Přemyslovci, během věku vzniklo na dvacet významných českých a moravských šlechtických rodů. Drslavicové se během 11. a 12. století rozdělili na rodové větve, které dohlížely na knížecí (královské) přemyslovské panování. Zastávali různé nejvyšší zemské úřady. Například prefektury ve Staré Plzni (Drslav, Sezema, Břetislav), nebo úřad nejvyššího komořího, (Černín – za krále Přemysla Otakara I. a Děpolt po smrti jeho vnuka Přemysla Otakara II.). Během dlouhých staletí v našem kraji vymřel roku 1720 tzv. po meči, mocný rod pánů z Rýzemberka, později zvaný Švihovští z Rýzemberka. Jediný rod (rozvětvený), který se dožil dnešní doby, jsou Černínové (původně z Chudenic).

Vraťme se však zase k našemu městu, přesněji k trhové vsi Klatova. Na přelomu 11. a 12. století zde již stály kamenné rotundy sv. Petra a na hřbitově sv. Jiří. Ta první zanikla v důsledku postavení nového předměstského dominikánského kláštera s kostelem sv. Vavřince přibližně kolem roku 1300. Jeden románský fragment (část kamenné římsy) se našel při demolici raně středověkého domu se zájezdním hostincem „U Červeného vola“, který byl zbourán na rohu „Rybníčků“ v roce 1956. Druhá rotunda sv. Jiří byla nejstarší kamennou stavbou na území dnešního města. Jako nový svatostánek byla postavena pravděpodobně v polovině 11. století. V polovině 13. století byla rozšířena na karner (patrovou kapli). Po roce 1570 došlo z důvodu nové víry utrakvistů ke změně názvu kostelíka na Beránka Božího. V průběhu 30leté války kostelík zpustl a musel být celkově stavebně opraven. Nová podoba z r. 1676 zapříčinila i nové zasvěcení, tentokrát sv. Vojtěchu. Ne však na dlouho, poněvadž roku 1783 (29. 6.) došlo k výbuchu střelního prachu, který tu byl uskladněn. Celá stavba zmizela z povrchu zemského. Majitelem této prosperující vesnice byl šlechtic Soběhrd z Klatova (Zobiechardus de Chlattowe). Pocházel z rodů Drslaviců a byl svědkem jisté dotace dvou vesnic chotěšovskému klášteru, poněvadž jeho jméno je zmiňováno na královské listině Přemysla Otakara II., která je datována k 27. prosinci roku 1253. (Historik Jindřich Vančura uvádí naopak věnování klášteru v Kladrubech.) Známe ještě jednu královskou listinu, kterou vydala královna Kunhuta (manželka Václava I.) roku 1245, když darovala kladrubskému klášteru Přeštický újezd. I tady je podepsán jako svědek Soběhrd. Je zde jistý rozpor v popisu listin, proto odkazuji na nově vypracovanou studii „Držkrajovici v Poúhlaví“ historika Michala Tejčka z r. 2015. Můžeme stoprocentně potvrdit fakt, že se jednalo o jednu osobu. Vyvstává však otázka, zdali Soběhrd v té době (1245) držel ves Klatova nebo ne, když u svého jména nebyl připsán šlechtický predikát. Je možné, že až později došlo k nějakému propůjčení královského majetku na určitou dobu neboť, když se zakládalo nové město, bylo území opět v královských rukách. Ať tak či onak, písemný záznam z r. 1253 je nejstarším písemným dokladem o existenci větší trhové vsi Klatova.     

Český král „zlatý a železný“, Přemysl Otakar II. po vítězné bitvě u Kressenbrunnu (12. 6. 1260) potřeboval zajistit svá dědičná práva v Bavorsku. Šlo o to, že po vymření hrabat z Bogenu (1242 úmrtím Alberta IV.), mělo dojít k navrácení Sušicka zpět do lůna českého království a k získání měst Bogenu a Deggendorfu. Witteslbachové, bratři Ludvík II. a Jindřich odmítli vydat bogenské dědictví a došlo ke třem česko bavorským válkám. Jejich babička byla Ludmila Přemyslovna, po třicet let bavorská vévodkyně. Vůči Přemyslovi se jednalo o tetu. Vojenské střety trvaly od roku 1256 až do diplomatického smíru, uzavřeného v lednu 1273. V té době měl král Otakar II. velké problémy s neznámým Habsburkem Rudolfem I. o rakouské země, které nakonec ztratil (Vídeňský mír 1274). S tím Habsburkem, kterého Švýcaři ze své domoviny vyhnali „svinským krokem“, ale který se nechal obratnou falešností zvolit za římského krále. Zde můžeme najít zlom, kdy se habsburská dynastie dostala k vládnutí ve střední Evropě a na několik dlouhých staletí připravila celé Evropě dost zlé časy. Zejména 30tiletá válka a 1. světová válka byly příkladnými vklady habsburského diktátu. Co se týče krále Přemysla Otakara II., jeho konec byl tragickým vyvrcholením rytířského jednání, kdy dobrovolně podstoupil pro něho nevýhodnou bitvu u Suchých Krut na Moravském poli (26. srpen 1278).

Přemysl Otakar II. se po celou dobu svého vládnutí snažil omezit nenasytný vliv části české šlechty na větším zájmu o vládnutí, respektive o své nezávislé vládnutí bez přímého pána. S tímto tradičním českým problémem „bojoval“ i jeho děda a otec (Přemysl Otakar I. a Václav I.) a po dovršení dospělosti i jeho syn Václav II. Účinným prostředkem bylo zakládání svobodných královských měst, které dostaly výsady pevného opevnění a další významná práva (privilegia). V případě samotných Klatov se uvádí privilegia trhů, právovárečné, což znamená právo vařit pivo a možná snad i ražby brakteátů. V tomto bodě se spíše jedná o zbožné přání některých historiků. Samotný Přemysl Otakar II. nechal založit přes 50 měst nejen v Čechách a na Moravě, ale i ve Slezsku (Kladsko), v Rakousku (Marchegg), v Lužici (Žitavu) nebo v Prusku (Královec). Nejenže sledoval hospodářský a politický záměr (daně šly přímo jemu a noví měšťané poddanstvím nepodléhali okolní šlechtě), ale byl to i silný obranný val na rakouské a bavorské hranici. Noví osadníci přicházeli do Čech hlavně z Flander (dle Fr. Palackého) a v menší části z jiných částí římskoněmecké říše (z Falcka, Švábska, z Franků, Rakous) a jednalo se převážně o řemeslníky a obchodníky, kteří byli finančně solventní a výstavbou svých domů a svým podnikáním zvedly prestiž nových městských sídel. Zároveň tímto začal vznikat tzv. třetí stav.

V případě našich Klatov, se můžeme domnívat, že po nějakém roce došlo k výměně (možná k odebrání) vsi Klatova mezi králem a Soběhrdem. Kdy a jak, či za jakých okolností to už nikdy nezjistíme. Je znám i jeden údaj (snad pravdivý), že Soběhrd v roce 1257 zemřel jako bezdětný. Faktem je, že královi toto místo majetkově patřilo. Při prvním vojenském tažení v bavorském Podunají, kdy se domáhal svých dědických práv, byl vojensky vytlačen a musel v Chamu podepsat smír. To bylo 11. listopadu 1257. Na základě této zkušenosti, že si musí dávat pozor i na své příbuzné v Bavorsku, začal s budováním příhraničních měst, mezi nimi byly i naše Klatovy. Klatovský historik Jindřich Vančura datuje založení města, do let 1258 až 1260. Jsou i další hypotézy, že to bylo až po druhé bavorské válce, která skončila též smírem v r. 1267. Samotné město bylo postaveno na „zelené louce“, na severním svahu jižně od staré slovanské vsi Klatova. Jelikož nové město by mělo mít též název Klatova, tak aby nebyly dvě osady stejného názvu, tak se pomnožně spojily a začalo se mluvit (i psát) o Klatové či Klatově. Od 15. století po reformách v nové spisovné češtině se ustálil nový slovní název – Klatovy. Také neznáme královského lokátora, který vyměřil tradiční čtvercové náměstí o rozměru 100 krát 100 metrů a ulice s bloky domů do pravého úhlu. Domníváme se, že mohlo jít o jistého Hartwika, který se stal i prvním městským rychtářem. Tak to opět popisuje Jindřich Vančura ve svých „Dějinách někdejšího královského města Klatovy“ (1927). Do vnitřního prostoru byl začleněn i budoucí farní kostel Narození Panny Marie a dvě obranné věže (okrouhlice). Oválný prostor měřící cca 18 hektarů včetně parkánů a vodního příkopu byl obehnán mohutnými vnějšími hradbami, ve kterých byly vytvořeny tři městské brány. Ty byly spojeny i s druhými vnitřními hradbami. Brána na sever byla zvaná Klášterská, dle dominikánského kláštera nově vybudovaného v uliční zástavbě staré trhové vsi Klatova. Později byla zvaná, dle obchodní cesty do Prahy, Pražská. Na západ byla brána Špitálská, dle špitálu sv. Ducha (založen r. 1288), později zvaná bránou Říšskou. Na jih byla dle směru do Vídně, brána Vídeňská. Hned při založení města byla vybudována mlýnská stoka (celkově cca 5 km) s vodárenskou věží a mlýny, aby město mělo vůbec zdroj pitné vody. Část trasy byla využita v mezihradebním prostoru, jako vodní příkop. Prvotní dřevěný vzhled nově založeného města byl zničen celkovým zdevastujícím požárem v roce 1288.

Nové městské stavby a přestavby po dalších zničujících požárech v dalších staletích vytvořily město, jehož podobu od začátku 17. století známe v naší současnosti, a jehož psaná historie je všeobecně dostupná. Viz monumentální Vančurovy „Dějiny“ a mnoho dalších publikací. Proto seznamuji čtenáře jen s méně známou historií související s dějinami onoho prostoru před a v době založení města Klatovy.

Ivan Rubáš, Klatovy, spolek Přátelé české historie, září 2017