Jdi na obsah Jdi na menu
 


Klatovský zvon "Vondra"

9. 3. 2011

                              KLATOVSKÝ  ZVON  "VONDRA"

 

         Dominanta města Klatov, Černá věž byla postavena po deseti letech v roce 1557 a samozřejmě, že v té době byl na věž zavěšen nový zvon. Kdo ho ulil a jak vypadal nevíme, ale jistý pramen uvádí, že jakým si zvonařem z Bavor, neboť se místní konšelé nemohli dohodnout se zvonařem klatovským na podmínkách a to i přesto, že zde byl mistr Pavel. Roku 1579 byl však jeden z nejhorších požárů ve městě, kdy lehlo popelem skoro celé město. Shořelo schodiště věže a zvon se roztavil. Následující rok byl na věž dán zvon nový, který ulil jistý kočující Němec ze Švýcar. Jelikož i zde město více méně šetřilo, tak tento druhý zvon, který nebyl moc kvalitní po roce zvonění pukl.

        Následující rok 1582 dostal od města objednávku slavný mistr Martin Jindra. Byl to klatovský rodák, nejslavnější zvonař ve městě a dělal zvony po celých Čechách, ba i v Řezně. Tak se stalo, že byl ulit velmi vznešený a kvalitní zvon jménem Bartoloměj Ondřej, lidově zvaný „Vondra“. Na věž byl za velké slávy vytažen ve středu 6. dubna 1583 a na zvonu byly české a latinské nápisy o historii zvonu a jeho tvůrci. Vážil 4. 950 kg (99 českých centů). Za svojí práci dostal mistr Jindra 695 kop míšenských grošů (695 zlatých rýnských dukátů). Bohužel i tento krásný zvon se roztavil po velkém požáru v roce 1758, který ožehl plameny a kouřem celou věž tak, že jí lid začal říkat „Černá“.

        V pořadí čtvrtý zvon na Černé věži ulil rok po požáru italský zvonař Peter Antonius Jacomini v roce 1759. Odlití provedl hned vedle věže v zemi na nádvoří Jezuitské koleje. Byl o něco lehčí, vážil 4. 382 kg (68 centů a 72 liber) a zavěšen byl následujícího roku 1760. Byl opatřen latinskými nápisy a jmény radních v čele s primasem Johanem Forstmaierem. Dále akantovým a kartušovým zdobením, včetně výjevů dvou andělů, sesláním Ducha svatého, apoštolského shromáždění a znaku města. Součástí zdobení je stříbrná soška ukřižovaného Ježíše. Ta byla 2. března 1891 poškozena způsobem, že zloděj Josef Koptík z Běhařova urazil Ježíšovi nohy a ty následně prodal. Dolejší průměr zvonu ve věnci je 195 cm a na výšku měří 154 cm. Jméno dostal staronové, tudíž „Vondra“. Jelikož měl nezvykle hluboký hlas laděný do Fis a dle pověsti prý rušil měšťany v Plzni (hloupost, spíše místní klatovské), byl do něj udělán otvor. Dle mistra Petra Rudolfa Manouška nejde o poškození a jedná se mezi zvony o unikát.

       Dlouhá desetiletí zvonil lidu města a okolí a dával jim pocit bezpečí. Jenže v předtuše zlých časů, jak to dle pověsti bývá, se stalo to, že 6. prosince 1938, když věžný pan Antonín Kubík starší údery na zvon ohlašoval požár v Pražské ulici v dílně Ludvíka Krauskopfa (čp. 23/I.), zvon praskl. Druhý den se poškození zvonu ověřilo.  Od té doby se zvon odmlčel a nic se nedělo. Až 8. února 1940 byl za účasti lidu zvon spuštěn po jižní straně věže a nějaký čas vystaven na náměstí. Kvůli sundání kladkostrojem muselo být několik žulových kvádrů kolem okna vyndáno. Byl po železnici dopraven do Brna-Husovic do Svitavské ulice, kde sídlila firma Rudolfa Manouška staršího, který zvon opravil vyvařováním. Zvon musel být dán do pece a pomalým zvyšováním teploty na 500° C celý rozehřán. Tento proces trval skoro tři týdny. Dva týdny trvalo vychladnutí. Bylo také vykováno nové srdce, které váží 131 kg. To „staré“ (z roku 1930 zhotovené R. Pernerem v Č. Budějovicích), které vážilo 175 kg bylo s největší pravděpodobností příčinou puknutí zvonu. Po dopravení zpátky do Klatov (19. 3.) byl zvon ve čtvrtek 21. března 1940 na věž vytažen, zavěšen a na Bílou sobotu již zvonil. Je také zajímavé, že v době zabavování zvonů Němci pro válečné účely, byl zvon Vondra tohoto uchráněn a to díky dobrým stykům „starosty“ města (německého vládního komisaře) pana Antona Rauschera a děkana Kropáčka s velícím německým důstojníkem. Pro vyšší nadřízené v německé armádě bylo poskytnuto sdělení, že by akce sundávání zvonu byla velmi technicky náročná a že by mohlo dojít k narušení statiky věže. A to i přesto, že byl při vytahování zvonu v roce 1940 pořízen filmový záznam. Jelikož věž byla důležitým strategickým bodem, bylo od tohoto upuštěno. Vědomé lhaní proti „Říši“ se trestalo smrtí a tak statečná dohoda aktérů a shoda šťastných náhod zachránila klatovský zvon pro další generace. Vondra patří mezi deset největších a nejtěžších zvonů v republice a jeho výkyv od osy patří k rekordním v Čechách. Kvalitní práce mistra Rudolfa Manouška je bez chyby do dnešních dnů.              

         Za doby socializmu se zvon skoro vůbec nepoužíval a před revolucí v listopadu 1989 naposledy, 22. října 1984, při pohřbu předsedy Městského národního výboru Milana Mazucha. Po roce 1990, zásluhou skupiny lidí kolem pana Zdeňka Tichého, zvon Vondra opět po létech svým hlubokým hlasem k obyvatelům města Klatov promluvil. Následovala obnova závěsu a celková prohlídka mistrem Petrem Rudolfem Manouškem. V současné době (2010-2012) je potěšitelný fakt, že se vytvořila parta mladých lidí, vedená Janem Hudačem, která tuto tradici převzala a je zárukou, že minimálně několik desítek let budeme nadále „našeho“ Vondru slyšet.                                                        

         V posledních letech nás Vondra zdraví každé Vánoce, Velikonoce, na Václava či v jiné svátky a také o pouti při nošení zázračného obrazu klatovské Panny Marie a bdí nad námi.