Přátelé české historie

Císař František aneb jubilejní panovnické návštěvy v Klatovech   

Abych přesněji uvedl Jeho Veličenstvo císaře Františka, tak ho musím očíslovat. Tato historická osoba se zapsala do evropských dějin zajímavostí svého oficiálního postu. Čteme o něm jako o Františku II. a také jako o Františku I. Nedošlo k žádné chybě, jen je třeba rozlišovat dobu ve které je takto jako císař označován. Tím hlavním letopočtem je rok 1806, kdy se císař vzdal svého titulu a podepsal zánik „Svaté říše římské národa německého“. Před tímto datem byl jako „hlava pomazaná“, posledním císařem Svaté říše Římské a byl toho jména druhým. Prvním Františkem byl císař František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie. V roce 1804 „vytvořil“ rakouské císařství a přijal i titul rakouského císaře. A právě jako rakouský císař byl toho jména prvním. Na prvotní pochopení sice trochu složité, ale jen zdánlivě.

 Logičtější je řeč čísel a faktů. Takže, náš zmiňovaný František se narodil 12. 2. 1768 a zemřel 2. 3. 1835 ve věku 67 let na zápal plic. Jako císař římský František II. vládl od roku 1792 (po smrti svého otce Leopolda II.) až do roku 1806. Jako císař rakouský František I. vládl v letech 1804 do r. 1835. Jeho manželka Marie Tereza byla jeho pravá sestřenice, proto jejich děti trpěli určitou dědičnou degenerací. Jeho prvorozený syn Ferdinand byl toho důkazem, ale přesto byl velmi vzdělaný a hlavně lidský. Proto získal přízvisko „Dobrotivý“. Byl posledním korunovaným českým králem a Češi ho měli doopravdy rádi. Jeho dcera Marie Luisa byla manželkou Napoleona Bonaparte. Jeho další dcera Marie Leopolda se provdala do Brazílie za budoucího císaře Pedra I. Oba sňatky „zpunktoval“, kdo jiný než intrikán, kancléř Klement Metternich. Z celkových 12 dětí, jich pět zemřelo v dětském věku. Císař František byl celkem čtyřikráte ženatý, byl rodinný typ a oblékal se spíše jako bohatý měšťan. Měl rád moc a peníze a rád odpovídal na pozdravy. Zájem okolí, to mu dělalo dobře. Také rád cestoval. Jeho panování bylo taktéž zajímavé. Sice prohrál bitvu „Tří císařů“ (2. 12. 1805 u Slavkova), ale z napoleonských válek vyšel jako vítěz. Celkově však jeho vláda nebyla pro vývoj společnosti pozitivní, neboť byl zastáncem vojenských a policejních represí, schválil cenzuru a podporoval Metternichovy vysoké daně.

Jak jsem již výše napsal, že rád cestoval, tak jednu takovou cestu podnikl v létě roku 1812. Tato cesta vedla z Plzně přes Budějovice do Vídně. Trasa byla naplánována přes Klatovy, kde se císař František I. objevil v sobotu 7. července. Předem již bylo vyjednáno setkání se zástupci města, kteří císaři předali oficiální žádost k znovuzřízení klatovského gymnázia. Můžeme stoprocentně říci, že návštěva císaře Františka I. souvisela a byla spjata se založením nového gymnázia, jehož 200 výročí si tento rok připomínáme. Vyvrcholily tím několikaleté snahy purkmistrovského úřadu o obnovu gymnaziálního školství. Jen připomenu, že jezuitské gymnázium bylo zrušeno r. 1773 a následně spravováno městem. Nařízením Marie Terezie gymnázium v Klatovech roku 1778 ukončilo činnost a bylo přeneseno do Písku. Císař po přijetí do města se ubytoval na krajském hejtmanství (rohový dům čp. 3/I.). Ještě ten den v sobotu proběhla audience několika místních soukromě studujících mládenců (Kajetan hrabě Thun, syn majitele obyteckého panství, Jan a Václav Albertovi a Jan Willig), kteří císaři předali oficiální žádost o povolení nového gymnázia. Po nich šla delegace krajského magistrátu a klatovských měšťanů, kteří přednesli prosbu a žádost, které se týkaly taktéž gymnázia. Druhý den v neděli 8. července císař vykonal dopolední cestu do nedaleké Kdyně, kde si učinil exkurzi zdejší textilní manufaktury. Odpoledne, když se vrátil, prohlédl si radnici, bývalý dominikánský klášter, který byl nákladem města upraven pro školní potřeby gymnázia a pochopitelně farní děkanský kostel, kde se zúčastnil slavnostní pouťové mše ke svátku Panny Marie Klatovské. Po velmi náročném programu jistě spal jako „dudek“. V pondělí ráno odjel kočárem směrem na Strakonice.

 Tak to je ve stručnosti výročí 200 let od významné návštěvy císaře Františka I. v Klatovech. Přes Klatovy jel císař ještě jednou, v roce 1820, i se svoji 28. letou manželkou Karolínou Augustou Bavorskou. Když už tak píši, upozornil bych ještě na jedno výročí, a tím je 300 let od návštěvy římského císaře Karla VI. (1. 10. 1685 – 20. 10. 1740). Sice již proběhlo, ale je to stále v tomto roce. Jak mnozí ví, byl to poslední panovník z rodu Habsburského a otec všeobecně známé Marie Terezie. Aby Habsburkové nepřišli o vládu ve střední Evropě, „zařídil“ tzv. Pragmatickou sankci. V prosinci roku 1711 byl korunován ve Frankfurtu nad Mohanem císařem a zpáteční cesta na vídeňský dvůr vedla mimo jiných míst, i přes Klatovy. Do našeho města přijel ve středu 20. ledna roku 1712 přesně v pravé poledne. Jelikož byl velmi pobožný, ihned se odebral do kostela, kde za přítomnosti opatů klášterů Strahovského, Plasského a Chotěšovského byla vykonána slavnostní bohoslužba. Po ní se ubytoval na děkanství, něco pojedl a začal přijímat audience. Celý ceremoniál „režíroval“ Norbert Oktavian Kinský, říšský hrabě z Chynic, který v té době byl nejvyšším purkrabím českého království. Nejprve se představila okolní šlechta a posléze i představitelé města. Latinskou oslavnou řeč měl  klatovský purkmistr Dominik z Hochu. Po něm předstoupil před císaře Antonín hrabě z Nosticů, jakožto „praefecta suprema regni“ (představený svrchovaného království) a předal císaři ve skvostném hedvábném vaku deset tisíc zlatých dukátů. Pěkná sumička... Další dar v červeném váčku od českých židů obnášel 600 dukátů. Také pěkné. Prostě za budoucí přízeň se vždycky hodně platilo. Nejhorší na tom je, že ta přízeň není dopředu nikdy jistá. Ale sichr je sichr. Po vydatné a bohaté večeři se císař odebral do místnosti, kde byla připravena nebesa se zeleným baldachýnem. Čestnou stráž celou noc v předpokoji drželi kníže Lichtenstein s hrabětem s Zinsendorfem. Určitě se císař dobře vyspal do růžova, protože hned po ránu vydal zvláštní výsadní listinu pro dceru klatovského kata Voršilu Teinerovou, ve které ji prohlašuje za počestnou. Bez počestnosti se chudák holka nemohla vdát. Jelikož kat v té době vykonával nečestné řemeslo, byly tak brány i jeho děti. Po rozloučení celý císařský ansábl odjel do Horažďovic. Víte co je velmi zajímavé? Že císař Karel VI., ač velmi horlivý katolík vychovaný ve Španělsku nenavštívil jezuitský kostel s kolejí (asi věděl proč), ba ani nepřijal pozvání setkat se se zdejším rektorem. Proto uražení klatovští jezuité ve svých archivních záznamech o této návštěvě císaře v Klatovech nenapsali ani malinkou slovní zmínku. Tak to vidíte...