Přátelé české historie

                   Za doby první republiky byla ve vyšší společnosti v Klatovech velmi oblíbená lovecká jízda, takzvaný „Hubertus“, která se pořádala vždy v listopadu. Akci organizoval jezdecký pluk č. 4 zdejší vojenské posádky za pomoci Sokola a Selské jízdy. V podstatě se jednalo o něco podobného, tak jak to známe ze staré Anglie, kde se pořádaly a pořádají konzervativně tradiční, a dnes kontroverzní „hony na lišku“. V našem klatovském případě šlo hlavně o hlubší povědomí veřejnosti v otázce chovu teplokrevných koní, brannosti posádky, zvýšení zájmu o jezdecký sport a také o společenskou aktivitu zúčastněných subjektů. Trať se každoročně měnila, ale my víme, že např. v roce 1927 vedla po polích a lukách kolem Úhlavy, kde byly připraveny různé překážky, mimo jiného, vodní příkop, strmý násep, skoky přes zeď a podobně. Trať vedla přes Beňovy, Koryta, Bezděkov ke zřícenině sv. Jana u Lorety, kde u hájenky bylo Halali. Všude na cestě bylo hodně zvědavců, kteří chtěli na vlastní oči vidět dotyčné aktéry v akci. Dle přiložené fotografie z 3. 11. 1930 se „Hubertusu“ účastnili: zleva JUDr. Václav Melan s kolegou JUDr. Vladimírem Hostašem. Uprostřed mezi nimi stojí poslanec a budoucí ministr obrany František Machník, který tehdy řediteloval Vyšší zemědělské škole v Klatovech. Mimo snímku se ještě dochoval kovový medailon z poslední jízdy v roce 1949, jinak nic a dnes si na tyto jízdy nikdo nevzpomene. V tomto případě jde již o historii, kterou dnes trochu oprášíme, připomeneme, ale necháme vše v klidu dál spát... Novodobou historii začala v Klatovech psát jezdecká stáj Urban v roce 2005 svojí „Jízdou sv. Huberta“, ale již bez živé lišky.

                  Že doba první republiky přála různým spolkovým aktivitám netřeba zdůrazňovat, protože jde o všeobecnou znalost. Také Klub československých turistů měl všude „zelenou“ a jeho aktivity byly ohromující. Proč by nebyly, vždyť stál pevně na několika desetiletých základech. Představte si, že jako Klub českých turistů byl tento spolek založený již roku 1888 Vojtěchem Náprstkem a patří mezi nejstarší ryze české dobrovolné společenské organizace. V srpnu roku 1929, tedy před osmdesáti lety, slavnostně otevřeli turistickou stezku z Klatov do Velhartic. Ta vedla z Mercandinových sadů, přes Hejno, Bartoloměje, Javoříčko k velhartickému hradu. Při slavnostním otvírání stezky promluvil před kolonádou předseda okresního výboru KČT Josef Novotný, který zdůraznil bezplatnou práci členů při některých úpravách cesty a hlavně při označení. Zde si musíme připomenout a zdůraznit fakt, že za těch více než sto let je naše republika protkána mnoha tisíci značených cest. V tomto směru držíme světový primát a náš vypracovaný systém převzali mnohé země na celém světě. V současné době tuto bývalou historickou stezku nahradila hřebenová červená cesta, která však v daném úseku zachovává původní trasu. A ještě něco zbylo. Sice poškozená, ale přesto hmatatelná litinová informační deska. Kolik jich tenkrát bylo, to se již nedozvíme, dnes bychom je ani nemohli kvůli určitým spoluobčanům instalovat, ale jako vzpomínku považujeme za vhodné tuto nádhernou věc ofotit a staromilou veřejnost potěšit.

                   Klatovy nepatří v sochařské výzdobě mezi města, která mají početné zastoupení soch a plastik ve veřejném prostoru, ani již nemají někdejší památník obětem 1. sv. války, ale přesto disponují několika sochami, které nesou nálepku celostátního významu. A místní hřbitov patří, co do bohatosti výzdoby, k předním českým městům. Členové obč. sdružení Přátelé české historie vytvořili a stále doplňují jedinečný seznam souboru soch v celé historii města. Již v roce 1998 a 1999 vyvinuli úsilí, aby město opravilo „Dívku s růží“ a vyhledali kam byl odvezen „Ílioneus“. Přes jiné obč. sdružení našli a zachránili „Sv. Václava“, kterého dnes můžeme dnes obdivovat v nice v průjezdu bývalé jezuitské koleje.

Ale vraťme se k oné zajímavosti. V Klatovech působil v 1. pol. 20. st. sochař Vilém Glos (4. 12. 1880 Štěpanice – 19. 4. 1939 Klatovy), který ve městě a v okolí zanechal nesmazatelnou stopu a byl autorem mnoha pomníků obětem světové války, včetně toho našeho klatovského. Jeho časové pobyty byly dva. Když se v roce 1920 vrátil z Bulharska, kde pracoval na sofijském skvostu, chrámu sv. Alexandra Něvského, dostala firma zakázku od hostinského z nádraží Ondřeje Spala, kterému náhle v nedožitých 21 letech zemřela dceruška Karlička, k vybudování pomníku. Součástí je socha z hořického pískovce přímo dělána Glosem, která alegoricky znázorňuje „Smutek“ – truchlící pannu, držící v sepjatých rukou růže, jejíž jeden květ odumřel a upadl. To se psalo jaro 1921 a toto dílo můžeme na hřbitově obdivovat dodnes. Jak rostlo renomé V. Glose, tak přibližně v letech 1923 až 1925 byl požádán místním okrašlovacím spolkem o vytvoření „kopie“ pro ostrůvek v Mercandinových sadech. I tohoto úkolu se zhostil na výbornou a toto své dílo nazval „Dívkou s růží“. Od té doby máme v Klatovech dvě skoro totožné sochy- dvojčata, což je přinejmenším zajímavé, neboť něco podobného jsme jinde zatím nezaznamenali. I pro takové překvapení je historie krásná.