Jdi na obsah Jdi na menu
 


100 let klatovské nemocnice

20. 3. 2014

100 let klatovské nemocnice

 

Jedná se o významné časové období a pokud se jedná o veřejný zájem je nutné si toto výročí připomenout. Minulý měsíc uplynulo právě sto let od slavnostního otevření nové okresní nemocnice v Klatovech.

 

Rozhodnutí postavit v Klatovech novou moderní nemocnici, která by sloužila nejen obyvatelům města, ale i lidem z přilehlé oblasti padlo na schůzi okresního zastupitelstva dne 12. ledna 1908. Proto se také od prvopočátku jednalo o nemocnici okresní. Jelikož byl jubilejní rok 60ti letého panování císaře Františka, tak se nemocnice nazvala „Okresní nemocnice císaře a krále Františka Josefa I.“ Celá věc byla vize dvou pánů, lékaře a starosty Klatov Aloise Maška a okresního starosty doktora práv Karla Hostaše. Tito dva pánové zrealizovali v Klatovech mnohé další projekty a díky nim se město změnilo z tuctového venkovského zemědělského městečka v jedno z moderních měst českého království. Samotná stavba nemocnice trvala od listopadu 1911 do listopadu 1913. Hlavním stavebním dodavatelem byla firma stavitele a architekta Václava Nekvasila z Prahy - Karlína, dle plánů Jindřicha Janoty a Karla Vaňoučka. Jako subdodavatelé byly některé místní podniky, například Leopold Schiffauer (kotle, plynovod, vodovod, železné práce), Václav Kusý (měkký nábytek), Jan Motlík a Jan Formánek (nábytek pro pokoj primáře, doktorů a knihovnu), Městská elektrárna (elektrická světla za vedení elektromontéra Emanuela Pučálky), Jan Pálek (domácí telefony), Václav Prouza (veškeré prádlo), Antonín Král (skleněné a porcelánové nádobí). Bylo postaveno celkem 11 budov a celkové náklady včetně vybavení vyšly na 2 a půl miliónů korun rakouské měny, což pro porovnání by bylo dnešních cirka 375 miliónů korun. Z toho vyplývá, že naši předci byli o hodně hospodárnější nežli my. Celková plocha nemocničního areálu činila cca 4 hektary, včetně přilehlého oddechového parku.

 

Samotný vznik provázela džentlmenská dohoda mezi Městem Klatovy a Okresem Klatovským (znovu upozorňuji na přátelský vztah Hostaše a Maška), kdy byl stav krajiny „obrácený“. Křesťanovský (hovorově Křesťanský) vršek byl nezalesněný a v majetku okresu a jeho jižní úbočí směrem k Plzeňské silnici bylo v majetku města a byl zde smíšený les. Došlo k výměně pozemků, les se vykácel a vznikl prostor pro nemocniční areál a naproti tomu holý vršek město nechalo zalesnit a vznikl zde oblíbený lesopark. Na západní hranici areálu dodnes nalezneme zajímavou křížovou cestu (1882) s vytesanými jmény dárců, která je dnes bohužel v žalostném stavu. Na jejím konci byla kaple „Utrpení (Umučení) Páně“, která byla nesmyslně zbourána socialistickým režimem v roce 1886. Tato cesta byla spojena s nemocnicí s volným vchodem a byla velmi využívaná jak pacienty, tak návštěvníky nemocnice. Za touto křížovou cestou byl v letech 1928 - 29 postaven „Okresní dětský domov Karla Hostaše“ (čp. 259/II.), který byl v poválečných letech (1953) přičleněn k nemocnici. Další necivilizovaný zásah se stal, když byla křížová cesta „přehražena“ betonovou deskovou hradbou.

 

Nemocniční areál byl vybudován systémem pavilónovým a jednalo se ve své době o jednu z nejmodernějších nemocnic v rakousko - uherském císařství, potažmo v celé Evropě (ve světě). Ještě dalších padesát let sem jezdily delegace z jiných měst a zemí, podívat se jak celý systém technicky, ekonomicky a lékařsky funguje. Dle původního plánu byla nejhlavnější budovou jako první od jihu postavena tzv. administrační. Zde byly v suterénu byty pomocného personálu a skladiště, v patře byty a kanceláře primáře a lékařského personálu včetně knihovny, čekárna a ambulantní operační ordinaci a v dalším patře lůžkové pokoje interního, dětského a porodnického oddělení. Další pavilon (uprostřed druhé řady) byl operační, kde byla v suterénu chemická a bakteriologická laboratoř. V přízemí byly dva operační sály, sterilizace, přípravna nemocných, umývárna, lázeň, šatny, rentgen, komory a různé sklady. V patře lůžkový pokoje. Na to navazovaly zleva a zprava pavilóny chirurgické, kde v celém suterénu byly místnosti manipulační a v celém přízemí a v prvním patře lůžkové oddělení se zázemím personálu. Dalším pavilónem byl tuberkulózní, rozdělený na ženskou a mužskou část a opět zázemí jako kuchyňka, sklady, koupelny, záchody a také pokoj pro umírající. Další pavilón byl interní, kde byly slatinné lázně, místnosti pro hydroterapii, masáže, mechanoterapii (rehabilitaci) v patře lůžková část, kuchyně a další příslušenství. Další pavilón byl infekční, kde v suterénu byly přípravny chlóru, vápna, inventář, sklady prádla, prádelna, sušárna, mandlovna, desinfekce a pochopitelně lůžkovou část. Dalšími budovami byla umrlčí komora, včetně pitevny a výkropní místnosti pro kněze a domek pro správce a zřízence. Zbývají objekt byla hospodářská budova, rozdělená na tři díly. V prvním, kotelna, strojovna, dílna a sklad uhlí. V druhém kuchyně s celým zázemím, lednice, sklady pro maso, potraviny, nápoje a další. Ve třetím byla samostatná kompletně vybavená prádelna včetně sušárny, mandlu a žehlírny. V patře této budovy byly ložnice pro ošetřovatelky (řádové sestry) a nemocniční kaple. V určité vzdálenosti (blíže silnice) byl vlastní chov prasat, drůbeže a záhony zeleniny. V areálu byly vlastní ovocné stromy a pochopitelně se využívala užitková voda z vlastní studně.

 

Prvním primářem byl Bohumil Till (do r. 1918). Jeho „pravou rukou“ byl doktor Alois Císař, který byl posledním primářem staré klatovské městské nemocnice v čp. 6/I. v Pavlíkově ulici. Po Tillovi byl primářem Karel Dobruský (do r. 1951), kromě doby uvěznění v německém koncentračním „lágru“ (táboře). V roce 1939 vznikl post druhého primáře (interny), kterým se stal Josef Sázel. Od roku 1949 mělo každé oddělení svého primáře. V roce 1953 byla k nemocnice přičleněna budova Hostašova dětského domova a vzniklo zde dětské oddělení a porodnice. Před budovou byla instalovaná socha ze sklolaminátu „Ženy matky“ od Jiřího Hanzálka (*1926), profesora slavné hořické sochařské školy a exulanta v Kanadě. Prvotní stav lůžek byl vypočítán na 200 kusů. Nedlouho, příčinou vypuknutí 1. světové války byl počet rozšířen na 262 lůžek a po roce 1950 na 340 lůžek (max. v roce 1982 - 701). Celkový počet lékařů v době před 2. sv. válkou byl pouhých šest! (max. v roce 1995 - 67) Ošetřovatelky nemocných (zdravotní sestry) byly pouze řádové sestry z „Kongregace šedých sester“ a jejich stav se pohyboval mezi 10 až 19. Lékaři měli při ruce nemocniční zřízence, o chod nemocnice se starala pěti členná skupina údržby a dále tady byla početně měnící se skupina služebných. Zajímavý je údaj, že o úřednický chod nemocnice se staralo 5 lidí (!), včetně správce. Nemocnice měla vlastní dopravu „rychlé pomoci“. Do roku 1929 byla koňská, a od tohoto roku byla přeprava nemocných a zraněných vlastním automobilem. Jednalo se o vyřazenou vojenskou sanitku.

 

Nyní připomenu onen slavný den. Bylo to v sobotu 14. února roku 1914, kdy dopoledne za četné účasti hostů, zástupců všech možných úřadů, spolků a korporací byla okresní nemocnice slavnostně otevřena. Pochopitelně, že nejprve byly proneseny slavnostní projevy. Jako první a hlavní řeč měl starosta města doktor práv Karel Hostaš, který shrnul historickou anabázi zdravotních zařízení v Klatovech od středověku po současnost a také vzpomenul a vyzvedl úsilí zemřelého Aloise Maška. Také vyvolával slávu císaři a jmenovitě slovně poděkoval všem, kteří se zasloužili o stavbu a vznik nemocnice, lidem i zemským úřadům. Jeho proslov byl zakončen slovy: „Stojíme, velectění, před velkým dílem vykonaným. Kéž toto plní svůj velký lidumilný úkol na prospěch města, okresu i širšího Pošumaví.“ Druhým řečníkem byl nový primář Bohumil Till, který všechny přítomné ujistil, že si je vědom velké odpovědnosti, a že svoji funkci bude vykonávat s největší péčí a láskou, což je jeho životním cílem. Dalším řečníkem byl okresní hejtman Jan Vysoký, který ve své řeči vyslovil tužbu, aby lid přijal novou nemocnici jako společenský pokrok, neboť jak řekl: „Mnoho lidí vnímá nemocnici jako cestu ke hřbitovu.“ Dále ještě promluvil klatovský rodák a zemský dvorní rada Karel Spora. (Po vzniku republiky byl prezidentem Zemské správy). Za Ústřední Jednotu českých lékařů promluvil lékař Kostlivý a na závěr českobudějovický biskup Josef Antonín Hůlka. Jeho slova byla plná optimismu a nabádání pomoci každému bližnímu. Svoji řeč zakončil slovy: „Kde se obětuje tak mnoho, tam je také velká láska. Přeji tomuto dílu lásku a požehnání Boží.“ Na to vykonal svěcení všech nemocničních budov, kříže a kaple, kde vykonal první bohoslužbu. O půl jedné celá slavnost skončila, neboť byl nejvyšší čas na oběd… Však to známe, kuchař (ka) s jídlem nečeká…  

 

Á propos, od jara roku 2009 do října 2012 byl v areálu staré nemocnice vybudován nový moderní monoblok nové „Klatovské nemocnice a. s.“, která je ve vlastnictví Plzeňského kraje a která stála neuvěřitelných jeden a půl miliardy korun českých. Snad bude také v provozu, a sloužit lidem, následujících příštích sto let…