Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obnova Hostašových sadů

6. 7. 2014


             Revitalizace Hostašových sadů

 

Revitalizace čili obnova jednoho z oblíbených městských „parečků“ uvnitř centra města Klatov byla určitě po dlouhých desetiletích potřebná a v některých směrech i nutná.

 

Narodil jsem se na konci 18. století a byl jsem nejstarším stromem v této oblasti. Pamatuji funkční obranný městský příkop a jeho parkány. Po zasypání příkopu se o mne starali domácí lidé z domu čp. 7/I., jehož majitelé nově vytvořenou zahradu vlastnili. Po mém kmenu šplhali na městskou hradbu klučinové mnoha generací, když si tady hráli své chlapecké hry na vojáky a obránce města. Dorostl jsem do pěkné dvaceti pěti metrové výšky a objem mého těla byl cirka čtyři metry. Možná i víc, ale já si nikdy své míry nehlídal…

 

Viděl jsem plány nových úprav a vcelku se mi líbily. Jak znovu říkám, prostor potřeboval oživit a ty tůje a různá křoviska už potřebovaly nějaký ten zásah. Také nové cestičky a záhony květin byly na obrázcích pěkné. Doufám, že budou příští rok vypadat v reálu ještě lépe. Bylo mi smutno, když jsem tušil, že smrkový bratři mají svůj osud zpečetěn, ale přece jenom tu byly na „návštěvě“ a věděly že jejich život nebude tak dlouhý jako u nich doma v přirozeném lese. Těšil jsem se, že zůstávají ostatní listnatí kamarádi, protože my dáváme všem živým tvorům nejen úkryt před sluníčkem a deštěm, ale hlavně díky naší tvorbě kyslíku můžou všichni na světě dýchat a žít…

 

Co mne překvapilo bylo, že jsem se na konečném plánu neviděl. Telepaticky jsem se spojil s autorem projektu Přemyslem Písařem a jeho podvědomí mě sdělilo, že jediným důvodem proč se se mnou v budoucím projektu nepočítalo bylo, že jsem se mu nehodil do celkové koncepce jeho zahradnicko sadové vize. No jo budiž, vždyť za svůj život jsem zažil, viděl a slyšel mnohé… Co mně však rozčílilo, že v „Klatovském zpravodaji“ z dubna 2014 na straně 6, jsem se dočetl, že jsem musel být pokácen z důvodu napadení houbovými chorobami a že jsem se stal pro okolí nebezpečným. Já? Já ne. To spíše autorky zmíněných řádků. Vždyť takový argument patří do světa demagogie, klamání veřejnosti nepravdivými a překroucenými údaji. Ano měl jsem určité parazity, ale i v tomto stavu jsem mohl žít minimálně dalších sto let a při odborném ošetření ještě o mnoho desítek let déle. Také já bych mohl namítat, že mnoho miliónů lidských jedinců má v sobě nějaký ten smrtelný vir a bez léčby za pár let budou svému okolí a společnosti na obtíž a stejně nakonec zemřou. Takže, aby nebyl v budoucnu moc velký problém co „s tím“, tak by se mohli všichni vážně nemocní lidé preventivně usmrtit… Říkáte si blbost, takhle rozumný tvor neuvažuje, ale přesto proti „úřednickému štemplu“ není mnohdy obrany…

 

Své řádky píši v neděli 6. července 2014 v den národního svátku a památky na Mistra Jana Husa, který také za „svoji věc“ dobrovolně obětoval svůj život. Milí Klatované, až se budete kochat novou, a věřím že krásnou úpravou Hostašových sadů, vzpomeňte na mě, protože já jsem obětoval svůj život za novou budoucnost tohoto místa. Má smrt proběhla 10. a 11. března letošního roku. Jen tak mimochodem, ve článku bylo napsáno, že jsem přišel v roce 2007 při orkánu Kyrill o 2/3 koruny. Další lež. Kyrill řádil v lednu, ale do mě uhodil blesk v neděli 16. září. Jedině rok souhlasí. Přišel jsem o jednu ze dvou hlavních „hlav“. Druhý den mě pracovníci Technických služeb celý vršek „upravili“ (vše zbytečné a poškozené amputovali), ale i bez “hlavy“ jsem žil dál… 

 

Á propos, přežil jsem zásah blesku, ale řez motorovou pilou, drženou v lidských rukách, ten nikoliv… 

 hron-jasan.jpg

 Ze stromového nebe vás zdraví Jasan Ztepilý      

 

 ooooo.jpg