Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konec jednoho projektu

27. 5. 2013

Konec jednoho projektu

 

Bylo nebylo. V roce 2005 byl v jednom klatovském klubu (KPK) nastíněn zajímavý projekt „Klatovy – tři brány, tři niky, tři sochy“, který se setkal s velmi kladnou odezvou. Prvotní iniciativa vyšla od Ivana Rubáše, který poničenou sochu "znovuobjevil" v depozitáři muzea a identifikoval její historickou anabási. Vycházelo se z historických faktů, kdy bylo královské město, v době barokního 18. století, obehnáno hradbami ve kterých se nacházely tři brány. Nedaleko vždy bývala nějaká socha. U Pražské (Klášterní) brány se nacházel sv. Václav (1716), u Říšské (Špitálské) byl sv. Jan Nepomucký (1710) a u brány Vídeňské sv. František z Pauly (1727). V oné historické době stála od roku 1665 vedle Černé věže dokončená jezuitské kolej a její hlavní vchod s průjezdem byl ozdoben třemi velkými výklenky. Po zrušení řádu a rozprodání majetku na konci 18. století byly původní sochy odvezeny neznámo kam a niky zůstaly prázdné. Projekt počítal s myšlenkou barokního vzniku stavby a soch a hlavně s myšlenkou využít stávající prázdné niky pro tři zmíněné sochy od městských bran, které byly zeměpisně situovány stejně. To znamená severní, jižní a západní paralela. Logické opodstatnění projektu vyplynulo z faktu, že původní místa včetně bran již neexistují a současné umístění soch bylo již v minulosti považováno za provizorní.  

 

 

V následujícím roce 2006 byla socha sv. Václava akademickým sochařem Bořivojem Rakem odborně zrestaurována za menšinové peníze plzeňského kraje, neboť socha prostřednictvím klatovského muzea patří do jeho vlastnictví. Na většinový podíl přispěla (nejen) klatovská veřejnost při sbírce konané o klatovské pouti, ale také jednotliví dárci. Vše "posvětila" smlouva o dlouhodobé zápůjčce. Instalace proběhla v listopadu 2006 a vše bylo popsáno na informační pamětní desce, která byla umístěna vedle niky.

 

 

Přišel letošní rok (2013) a deska zmizela. Ne proto, že by ji někdo ukradl, ale proto, aby dané informace nebyly k mání. A proč? Protože přišel čas nového projektu, který také potřeboval výše zmíněné barokní niky. Bohužel se jedná o běžný jev v české společnosti, že předešlé činy někoho jiného nebyly a nejsou tak dokonalé jako ty naše... Také absence povolení dotyčných úřadů je mírně řečeno zarážející. Sdružení politicky vedené radním M. K. nerespektovalo platné české zákony. Bohužel v našich podmínkách jev docela běžný… Výsledkem nového projektu za „evropské“ peníze byla dubnová instalace nově opravené sochy sv. Jana Nepomuckého (cca 1705) do druhého jižního výklenku průjezdu jezuitské koleje. Tato socha však pochází z venkovní niky kaple „Zjevení Panny Marie“, lidově řečené „Chaloupky“, patří do "páru" se sochou P. Marie. (Objevila se také informace, že to byl svatý Juda Tadeáš) Na svém místě byla až do roku cca 1974. V té době někdo sochu shodil a ta se rozlomila na dvě poloviny. Poničená socha byla odtáhnuta dovnitř kaple a tam byla dle Phdr. Jana Benedikta až do roku 1990, kdy o ni psal. V pozdější době vnitřní rekonstrukce kaple (1996) byla socha církví převezena na faru a později do neveřejné části sklepa jezuitského kostela. Je potěšující, že někdo sochu „objevil“ a nemalým nákladem ji nechal odborně restaurovat. V tomto ohledu záchrany drobných památek patří dotyčným vyslovit velké uznání.

 

 

Jediný problém na této anabázi je umístění. Pokud se ví, že socha byla součástí kulturní památky, tak je morální a právní povinnost majitele vrátit po opravě dotyčnou věc na původní místo. Je to dle litery zákona o památkové péči. Klatovská veřejnost věří ve zdravý rozum a doufá, že opravená socha bude oprávněně zdobit kapli „Chaloupku“, která svým ojedinělým sochařským souborem patří mezi místní zvláštnosti, i když popravdě musím uznat, že se socha do nového místa hodí...     

 

 

 

 

 

 

 

sv.-jan-n.-socha-detail.jpgvaclav-1716-a.jpgfrantisek-z-pauly.jpgf-sv.-vaclav-1716.jpg

 

 

 

chaloupka.jpg